crypto.subtle.digest() (W3C Web Crypto API) a vlastní JS implementaci MD5. Pokud vyberete MD5, soubory od 64 MiB se zpracovávají streamovaně; při výběru pouze SHA je práh 500 MiB. Streamování používá bloky po 64 MiB a knihovnu hash-wasm, integrovanou přímo v tomto souboru, bez externích požadavků.
crypto.subtle.digest() (W3C Web Crypto API) and a custom JS implementation of MD5. If you select MD5, files from 64 MiB are streamed; with SHA only, the threshold is 500 MiB. Streaming uses 64 MiB blocks and the hash-wasm library, built into this file, with no external requests.
128 bitů, z toho 122 náhodných (6 bitů rezervováno pro verzi/variantu). Generován pomocí
crypto.getRandomValues() (CSPRNG). Pravděpodobnost kolize při generování 1 miliardy UUID je ~9,4×10⁻²⁰ (aproximace narozeninového paradoxu). Definován v RFC 9562 (dříve RFC 4122).
Časový identifikátor – prvních 48 bitů je Unix timestamp v milisekundách, zbývajících 74 bitů (rand_a 12 b + rand_b 62 b) slouží k zajištění unikátnosti a mohou být dle implementace náhodná nebo částečně counter/monotonicity-based. Lexikograficky řaditelný (sortable). Ideální pro databázové primární klíče (B-tree friendly). Definován v RFC 9562.
Založený na MAC adrese a čase. Únik MAC adresy = bezpečnostní riziko. Pro nové návrhy je doporučen UUID v7.
Deterministický – hash (MD5 / SHA-1) ze jmenného prostoru + názvu. Vždy stejný vstup = stejný UUID.
Microsoft terminologie pro UUID. Technicky identický formát, liší se pouze konvencí zápisu (velká písmena, složené závorky).
128 bits, of which 122 are random (6 bits are reserved for the version/variant). Generated with
crypto.getRandomValues() (CSPRNG). The probability of a collision when generating 1 billion UUIDs is ~9.4×10⁻²⁰ (birthday approximation). Defined in RFC 9562 (formerly RFC 4122).
A time-based identifier – the first 48 bits are a Unix timestamp in milliseconds; the remaining 74 bits (rand_a 12 b + rand_b 62 b) ensure uniqueness and, depending on the implementation, may be random or partly counter/monotonicity-based. Lexicographically sortable. Ideal for database primary keys (B-tree friendly). Defined in RFC 9562.
Based on the MAC address and time. Leaking the MAC address = a security risk. For new designs, UUID v7 is recommended.
Deterministic – a hash (MD5 / SHA-1) of a namespace + name. The same input always gives the same UUID.
Microsoft terminology for UUID. Technically the same format; only the notation convention differs (uppercase, curly braces).
1.3.6.1.4.1.{číslo}. Registrace je bezplatná a řídí se politikou „First Come First Served“ dle RFC 9371.
1.3.6.1.4.1.{number}. Registration is free and follows the “First Come First Served” policy of RFC 9371.
FIDO2 / WebAuthn diagnostika
Čistě statická ukázková stránka. Zkontroluje schopnosti prohlížeče, provede testovací registraci a přečte základní údaje z přihlašovacího údaje včetně AAGUID. Přiřazení AAGUID k výrobci a modelu používá pouze lokální data (bez dotazů do MDS a bez ověření).
Funguje v HTTPS nebo na localhost. Přes file:// většina prohlížečů WebAuthn zablokuje.
Testovací registrace žádá nevyhledatelný přihlašovací údaj, takže na bezpečnostním klíči nezabírá slot. Platformní autentizátor nebo správce hesel (iCloud Keychain, Google Password Manager) ho přesto může uložit jako passkey pro tuto doménu; smažete ho v nastavení passkeys.
Omezení
- Bez serverové části se neověřuje attestation a nepracuje se s FIDO Metadata Service.
- Vyhledání AAGUID je pouze orientační přiřazení bez záruky úplnosti.
- Nezjistí firmware ani sériové číslo a nenahradí spolehlivou evidenci všech tokenů.
Strukturovaný výstup
čitelné shrnutíZatím bez výsledků.
Debug log
nezpracovaný průběh a chybyLokální AAGUID mapa
čte se z lokálního zdroje, ne z MDSNačítám dostupná data…
Raw JSON
export posledního běhuGeneruje výchozí návrh konfigurace passkey profilů v authentication method policy (návrh počítá se 3 sloty, Microsoft jich dnes povoluje až 10) na základě zadaných požadavků. Upozorňuje na kombinace vstupů, které vedou ke konfliktu nebo k uzamčení uživatelů.
Nástroj se nepřipojuje k Entra ID ani k žádnému API a nezná stav vašeho tenantu. Výstup je doporučení k posouzení, ne auditovaná konfigurace; před nasazením ověřte proti aktuální dokumentaci Microsoftu a vlastnímu prostředí.
Tento nástroj kombinace kontroluje a konflikty pojmenuje, ale nemůže jich pokrýt všechny: samotné odpovědi ve formuláři dávají přes 15 000 kombinací a skutečné prostředí jich přidává mnohem víc (stav tenantu, platformy zařízení, hosté, federace, stávající metody). Nejpřísnější nastavení, které jde v tomto formuláři zadat, vygeneruje 13 upozornění najednou – to není známka pečlivé konfigurace, ale signál, že návrh je složitější, než kolik toho jde spolehlivě ověřit. Doporučený postup je opačný: začít jednoduše (návrh MS ze Q2 = synced + device-bound), nasadit v report-only a zpřísňovat teprve podle toho, co ukážou sign-in logy.
Totéž platí o vrstvě, která vypadá jako bezpečné rozšíření mimo tři sloty: Conditional Access passkey profily nenahrazuje. Profil řídí registraci i přihlášení, CA jen přihlášení a jen na cílené zdroje – takže AAGUID seznam v custom síle ověření je tak silný, jak přesné je cílení profilů, a nad hosty z cizího tenantu nevynutí nic. Co která vrstva doopravdy drží, rozebírá pod návrhem CA politiky.
optOutSettings.passkeyDynamicMigration = true, do 1. 2. 2027), datum vynucení se tím ale
nemění. Spolehlivě pomůže jen převést tyto uživatele ze SMS a hlasu na jinou metodu. Plánovač stav SMS
a hlasu ve vašem tenantu nezná, návrh tím nemění a nepřidává k němu další upozornění.
Návrh je psaný jako na zelené louce, ale tenant na ní typicky nestojí. Po opt-inu na passkey profily se do Default profilu přenesla původní globální nastavení Passkey (FIDO2), takže navržený Profil 1 je zpravidla editace existujícího profilu, ne založení nového – a opt-in je podle MS nevratný. Pokud tenant na profily zatím nepřešel a nevynucuje attestation, jsou synced passkeys už dnes povolené bez zásahu administrátora. Stav si ověřte dřív, než podle návrhu začnete konfigurovat.
Vstupy
Upozornění a konflikty
Navrhované profily
Jak Entra pole profilu vynucuje
Co Entra při Enforce attestation ověřuje
Attestation je v profilu přepínač se dvěma stavy, ale stojí za ním celý ověřovací řetězec. Se zapnutým Enforce attestation musí autentizátor při registraci vrátit attestation statement ve formátu packed a k němu úplný certifikační řetězec, který se dá navázat na attestation root certifikáty vytažené z FIDO Alliance Metadata Service (MDS). Entra tedy neověřuje proti vlastnímu ručně udržovanému seznamu modelů, ale proti metadatům z MDS – a zveřejnit tam své root certifikáty je odpovědnost výrobce. Když to neudělá, ověření selže, i když je klíč jinak v pořádku.
Platný řetězec sám o sobě nestačí. Metadata v MDS musí pro daný AAGUID navíc deklarovat FIDO2 certifikaci (stačí libovolná úroveň, i L1), FIDO 2.0 nebo vyšší, user verification nebo client PIN (Entra vyžaduje ověření uživatele biometrikou nebo PINem u každého pokusu), resident keys (discoverable credentials, kvůli přihlášení bez zadání uživatelského jména) a rozšíření hmac-secret nebo PRF (kvůli odemykání Windows offline). Klíč, který v MDS je, ale některou z těchto položek nedeklaruje, atestací neprojde.
Časování je vlastní zdroj překvapení: Microsoft ingestuje MDS jednou měsíčně, takže od okamžiku, kdy se model objeví v MDS, může trvat až čtyři týdny, než ho Entra začne uznávat. Čerstvě vydaný klíč proto v prostředí s Enforce attestation nemusí jít zaregistrovat, přestože je certifikovaný. Tabulka FIDO2 security keys eligible for attestation na stránce MS (aktuálně sestavená z MDS verze 275) je odvozený výstup tohoto procesu, ne autoritativní whitelist – model, který v ní chybí, je spíš „zatím ne“ než „nikdy“. Pro nákup hardwaru je to praktické vodítko: pořizovat model, který se v tabulce ještě neobjevil, znamená počítat s čekáním.
Opačný stav není „slabší ověření“, ale žádné: s Attestation = Disabled
přijme Entra i statement typu none, tpm, packed (AttCA)
nebo vlastní formát do 32 znaků. Odtud plyne to, co návrh říká na jiných místech – bez
attestation nelze o passkey zaručit žádnou vlastnost, protože AAGUID i typ klíče jsou v takovém
případě jen tvrzením autentizátoru o sobě samém.
Zdroj: Microsoft Entra ID attestation for passkey (FIDO2) vendors – stránka je psaná pro výrobce klíčů, ale požadavky na ní jsou přesně to, co Entra při registraci kontroluje.
Conditional Access
Proč a kde vést hranici
Co CA vrstva řeší a co ne
Passkey profil a Conditional Access nejsou dvě verze téhož. Profil je provisioning gate: rozhoduje, co si uživatel smí zaregistrovat, a přes key restriction a Passkey types i to, čím se smí přihlásit. Custom authentication strength je authorization gate: řeší jen přihlášení a jen na zdroje, které politika cílí. Praktický důsledek je, že CA nezabrání registraci neschváleného klíče – uživatel ho zaregistruje, všude jinde s ním projde a naráz na něj narazí až ve chvíli, kdy potřebuje chráněnou aplikaci. Chybu tedy neodhalí registrace, ale provoz.
Druhý důsledek je pro AAGUID seznam. Ověřitelný je jen díky tomu, že profil, pod kterým klíč vznikl, vynucoval attestation – CA sama původ klíče ověřit neumí. Záruka proto stojí a padá s cílením profilů, ne se samotnou CA politikou, a platí jen o klíčích zaregistrovaných pod tímto návrhem: attestation je registrační kontrola, takže dříve zaregistrovaný klíč si svůj nezaručený AAGUID ponechá.
Hosté jsou mimo dosah obou vrstev. Passkey profil řídí registraci ve vašem tenantu, ale host se autentizuje v domovském tenantu a jeho credential podléhá jejich profilu. CA na hosta platí, jenže phishing-resistant metody (FIDO2, Windows Hello for Business, certificate-based auth) smějí podle MS splnit sílu ověření pouze v domovském tenantu; ve vašem je host odkázaný na SMS, hovor, Authenticator push nebo OATH software token. Rozhodují tedy dvě osy najednou:
| Grant | MFA trust vypnutý | MFA trust zapnutý |
|---|---|---|
| Require MFA | Host projde slabou metodou u vás. FIDO2 klíč z domovského tenantu použít nemůže. | Host projde tvrzením z domovského tenantu, i slabou metodou. |
| Phishing-resistant MFA | Neprojde nikdo – žádná metoda použitelná ve vašem tenantu tuto sílu nesplní. | Projde jen FIDO2 / WHfB / CBA z domovského tenantu, jehož kvalitu neřídíte. |
U hosta tedy nelze mít současně kontrolu nad credentialem a phishing-resistant ověření. Pozor na jeden konkrétní důsledek pro navrženou CA politiku: pokud některou z vybraných rolí drží guest účet a MFA trust je vypnutý, politika ho nezpřísní, ale zablokuje – a protože nemá exclude jako break-glass účty, pozná se to až prvním přihlášením dodavatelského správce. Doporučení je proto řešit to o patro výš: privilegovanou roli nedržet na guest identitě a pro externí správce zakládat dedikovaný cloud-only účet ve vašem tenantu, kde platí obě vrstvy. MS tento argument uvádí pro účty synchronizované z on-premises; na hosty ho nevztahuje, ale mechanismus je stejný.
Zbývá cílení. Návrh profilů cílí Privileged profil na skupinu, zatímco CA politika používá Directory roles – a to nejsou tytéž lidé. Directory roles pokrývají jen vestavěné role a podle MS uživatele aktivně přiřazené, takže custom role, přiřazení omezená administrative unitem a držitelé eligible přiřazení v PIM před aktivací zůstávají mimo rozsah CA, přestože do profilu spadají. Nejjednodušší náprava je cílit obě vrstvy na tutéž spravovanou (ideálně role-assignable) skupinu.
Kdy tedy omezení do CA přesunout má smysl: CA umí report-only a nativní exclude, což passkey profil neumí ani jedno, a neplýtvá jedním ze tří slotů. Přesun je proto legitimní ústup tam, kde limit tří profilů jinak nevychází – za podmínky, že baseline profil vynucuje attestation, že CA cílí na skupinu, a že registrace nové metody u privilegovaných účtů má alert v audit logu. Náhradou profilového omezení ale přesun není: prevenci vymění za detekci.
Kde vést hranici podle modelu autentizátoru
Governance checklist
Zdroje
Logika plánovače vychází z dokumentace Microsoftu uvedené v této sekci. Chování Entra ID se mění – před nasazením ověřte proti aktuální verzi těchto stránek.
- How to enable passkeys (FIDO2) in Microsoft Entra ID Passkey profily, limit 3 profilů, OR-logika, přednost Excluded seznamu, key restriction, nevratný opt-in a přenos globálního nastavení do Default profilu
- Enable Microsoft Entra passkey on Windows (preview) Windows Hello AAGUID, zákaz attestation v profilu, konflikt s Windows Hello for Business
- Enable synced passkeys in Microsoft Entra ID Profil s typem Synced, absence attestation u synced passkeys
- Passkey FAQs Staged rollout synced passkeys (device-bound pro adminy, synced pro non-admin), cross-device (QR) registrace vs. attestation, hardwarové požadavky Authenticatoru, registrační kampaň (nudge)
- Overview of Conditional Access authentication strengths Vestavěná síla Phishing-resistant MFA a její kombinace metod – passkey (FIDO2) bez rozlišení synced vs. device-bound
- Create and manage custom Conditional Access authentication strengths Advanced options pro passkeys (FIDO2) – omezení na vyjmenované AAGUID, žádný filtr podle typu passkey
- How Conditional Access authentication strengths work for external users Tabulka metod, které smějí splnit sílu ověření v domovském vs. resource tenantu – FIDO2, WHfB i CBA jen v domovském
- Configure cross-tenant access settings for B2B collaboration MFA trust: kde host provádí MFA a čí tvrzení o metodě přijímáte
- Conditional Access: users, groups and workload identities Cílení na Directory roles – jen vestavěné role a aktivně přiřazení uživatelé, bez custom rolí a přiřazení omezených administrative unitem
- Best practices for Microsoft Entra roles Cloud native účty pro role, PIM, access reviews – podklad pro doporučení nedržet privilegovanou roli na guest identitě
- Require phishing-resistant MFA for administrator roles Seznam 14 rolí v Q8, tvar CA politiky, vyloučení break-glass a servisních účtů
- Manage emergency access accounts in Microsoft Entra ID Passkey (FIDO2) jako doporučená metoda break-glass účtů, dedikovaná skupina EmergencyAccess, odlišná metoda než u běžných adminů, zákaz expirace credentialu, alerting a validace každých 90 dní
- Dynamic membership groups with the memberOf operator (preview) Proč „All users minus skupina“ nejde postavit dynamickým pravidlem
- FIDO2 security keys eligible for attestation with Microsoft Entra ID Co Entra vyžaduje při Enforce attestation (packed statement, řetězec k root certifikátům z FIDO MDS, deklarace v metadatech, měsíční ingest MDS) a podklad pro allow-list AAGUID schválených hardware klíčů
- Run a registration campaign to set up a passkey or Microsoft Authenticator Způsobilost passkey profilu pro nudge v režimu Microsoft managed (bez omezení, jen synced, jen device-bound, device-bound s attestation, AAGUID seznam s podporovaným providerem – od MC1469555 obráceně proti dřívějšku), vyhodnocení nudge per zařízení + prohlížeč včetně WHfB a Mac Platform SSO, hosté nejsou na passkey vyzýváni, na Linuxu se nevyzývá
- MC1450134 – Windows Hello for Business a macOS Platform SSO jako samostatné MFA faktory GA 10/2026 → 11/2026, worldwide + GCC. Bez konfigurace. Credentialy se zobrazí v My Security Info jako automaticky registrované passkeye; uživatel, který má jen je, je vyhodnocen jako MFA-capable a nedostane výzvu k registraci další metody. MS doporučuje projít custom authentication strength politiky.
- MC1459133 – Passkeye pro B2B uživatele v Microsoft Entra ID Interní hosté 10/2026 včetně passkeys v Microsoft Authenticatoru; externí uživatelé bez uvedeného termínu a bez podpory Authenticatoru („supported for internal guest users but not for external users“); dokončení 2/2027. Zapne se automaticky, bez zásahu administrátora; hosté už zahrnutí v passkey politikách mohou dostat výzvu k registraci při přihlášení.
- Počítá se od
1970-01-01 00:00:00 UTC. Rozlišení se liší podle zdroje: sekundy (JWTexp/iat, syslog), milisekundy (JavaScript, Java), mikro/nanosekundy (Prometheus, Go, databázové logy). - Automatická detekce se řídí počtem číslic: ≤11 = sekundy, 12–14 = ms, 15–17 = µs, 18 = FILETIME, 19+ = ns. U hodnot mimo dnešní řády přepni formát ručně.
- Počet 100ns intervalů od 1601-01-01 UTC. Najdete ho v atributech
pwdLastSet,lastLogonTimestamp,accountExpires. - Hodnota přesahuje
Number.MAX_SAFE_INTEGER, proto se počítá v BigInt – zaokrouhlení na běžném čísle by ustřelilo o stovky sekund. 0a9223372036854775807vaccountExpiresneznamenají datum, ale „nikdy nevyprší“.
- Epoch je vždy UTC – zóna je jen věc zobrazení, žádná informace se převodem neztrácí.
- Opačný směr je nejednoznačný: při přechodu na zimní čas existuje jedna hodina dvakrát, na letní vůbec. Textový vstup proto ber jako spolehlivý jen s explicitním offsetem (
Z,+02:00) – bez něj ho prohlížeč čte v lokální zóně. - ISO 8601 týden patří roku, do kterého spadá jeho čtvrtek – proto může 1. leden ležet v týdnu
W52/W53předchozího roku.
- Counted from
1970-01-01 00:00:00 UTC. The resolution depends on the source: seconds (JWTexp/iat, syslog), milliseconds (JavaScript, Java), micro/nanoseconds (Prometheus, Go, database logs). - Automatic detection follows the number of digits: ≤11 = seconds, 12–14 = ms, 15–17 = µs, 18 = FILETIME, 19+ = ns. For values outside today's magnitudes, choose the format manually.
- The number of 100 ns intervals since 1601-01-01 UTC. You find it in the attributes
pwdLastSet,lastLogonTimestamp,accountExpires. - The value exceeds
Number.MAX_SAFE_INTEGER, so it is calculated with BigInt – rounding in an ordinary number would be off by hundreds of seconds. 0and9223372036854775807inaccountExpiresare not a date but mean “never expires”.
- The epoch is always UTC – the zone only affects display; no information is lost by converting.
- The opposite direction is ambiguous: when clocks go back, one hour exists twice; when they go forward, it does not exist. Treat a text input as reliable only with an explicit offset (
Z,+02:00) – without one, the browser reads it in the local zone. - An ISO 8601 week belongs to the year in which its Thursday falls – so 1 January can lie in week
W52/W53of the previous year.
10.0.0.0/24, 10.0.0.5-10.0.3.200, samotnou adresu i zápis s maskou 10.0.0.0 255.255.252.0. Komentáře za #, ; nebo // a koncové čárky se ignorují.
10.0.0.0/24, 10.0.0.5-10.0.3.200, a single address and the mask notation 10.0.0.0 255.255.252.0. Comments after #, ; or // and trailing commas are ignored.
- CIDR blok umí popsat jen rozsah, který je zarovnaný na svou velikost a velký jako mocnina dvojky. Libovolný rozsah se proto rozpadne na několik bloků:
10.0.0.5–10.0.0.10potřebuje čtyři (/32, /31, /31, /32). - Naopak souvislé sousední podsítě se slučují:
10.0.0.0/24+10.0.1.0/24+10.0.2.0–10.0.3.255je dohromady jediné10.0.0.0/22. To je hlavní důvod, proč tento nástroj existuje – zkrácení seznamu pravidel na firewallu.
- Agregace pravidel v NSG / security group / ACL, kde bývá limit na počet záznamů.
- A minus B – „povol celou síť kromě DMZ“ tam, kde pravidlo neumí výjimku a musí se vyjmenovat zbytek.
- Průnik – ověření, že se dvě alokace nebo dva peering rozsahy skutečně nepotkávají.
- Překryvy se hledají v nesloučeném vstupu: dvě pravidla pokrývající tutéž adresu jsou obvykle chyba, kterou by sloučení schovalo.
- Pouze IPv4. Pro rozbor jednoho prefixu včetně masky, broadcastu a bitmapy použijte IPv4 Subnet Calc; pro IPv6 IPv6 Subnet Calc.
- Rozsahy se počítají nad celými čísly, ne bitovými operacemi – celý adresní prostor (
0.0.0.0/0, 2³² adres) se do 32bitového intu nevejde a bitový výpočet by přetekl. - Zpracuje se nejvýš 5 000 řádků na vstup; tabulka ukazuje prvních 200 rozsahů, CIDR seznam je vždy úplný.
- A CIDR block can describe only a range that is aligned to its size and as large as a power of two. An arbitrary range therefore breaks into several blocks:
10.0.0.5–10.0.0.10needs four (/32, /31, /31, /32). - Conversely, contiguous adjacent subnets merge:
10.0.0.0/24+10.0.1.0/24+10.0.2.0–10.0.3.255together make a single10.0.0.0/22. That is the main reason this tool exists – shortening the list of firewall rules.
- Aggregation of rules in an NSG / security group / ACL, which often has a limit on the number of entries.
- A minus B – “allow the whole network except the DMZ” where a rule cannot express an exception and the rest has to be listed.
- Intersection – verifying that two allocations or two peering ranges really do not meet.
- Overlaps are searched in the unmerged input: two rules covering the same address are usually a mistake that merging would hide.
- IPv4 only. To analyze one prefix including the mask, broadcast and bitmap, use IPv4 Subnet Calc; for IPv6 IPv6 Subnet Calc.
- Ranges are calculated with whole numbers, not bitwise operations – the whole address space (
0.0.0.0/0, 2³² addresses) does not fit into a 32-bit int and a bitwise calculation would overflow. - At most 5,000 lines per input are processed; the table shows the first 200 ranges, the CIDR list is always complete.
Bearer prefix, quotes and line breaks are removed)
localStorage a zavřením záložky zmizí.
Nástroj neověřuje podpis: obsah přečte, ale netvrdí, že je pravý.
localStorage and disappears when the tab is closed.
The tool does not verify the signature: it reads the content but does not claim it is genuine.
- Hlavička i payload jsou jen zakódované, ne zašifrované – kdokoli s tokenem si je přečte stejně jako tento nástroj. Do JWT proto nepatří nic tajného.
- Podepsaný token je neměnný, ne skrytý: podpis brání úpravě obsahu, ne jeho přečtení.
- K ověření je potřeba veřejný klíč vydavatele – u OIDC se stahuje z
jwks_uriv/.well-known/openid-configurationa vybírá se podlekidz hlavičky. To je síťové volání, a tento toolkit je záměrně offline. - Skutečná validace má pořadí: podpis →
iss→aud→exp/nbf→nonce. Cokoli přečtené z payloadu před ověřením podpisu je tvrzení útočníka, ne fakt. - Nikdy nevolit klíč podle
algz hlavičky – algoritmus musí být daný konfigurací ověřovatele. Právě na tom stojí útokyalg:nonea záměna RS256 za HS256 (RFC 8725).
- ID token je určen klientovi – ten ho validuje a čte z něj identitu uživatele.
- Access token patří API, pro které byl vydán. Microsoft výslovně uvádí, že klient do access tokenu nemá nahlížet ani na něm stavět logiku: formát není smluvní a může se změnit – pro Microsoft Graph může být dokonce šifrovaný (JWE).
- Pětidílný token je JWE – payload je zašifrovaný a bez klíče z něj nepřečtete nic; čitelná zůstane jen hlavička.
- Token je živý přihlašovací údaj až do svého
exp– vložit ho do ticketu, chatu nebo online dekodéru znamená předat ho dál. Tady zůstává v prohlížeči, ale reflex „vložím to do JWT dekodéru“ stojí za promyšlení pokaždé. - Zobrazený čas platnosti je čas vašeho počítače. Nepřesně jdoucí hodiny klienta jsou běžná příčina hlášky „token není ještě platný“.
- The header and the payload are only encoded, not encrypted – anyone with the token can read them just like this tool. Nothing secret belongs in a JWT.
- A signed token is tamper-proof, not hidden: the signature prevents changing the content, not reading it.
- Verification needs the issuer’s public key – for OIDC it is downloaded from
jwks_uriin/.well-known/openid-configurationand selected by thekidfrom the header. That is a network call, and this toolkit is deliberately offline. - Real validation has an order: signature →
iss→aud→exp/nbf→nonce. Anything read from the payload before the signature is verified is an attacker’s claim, not a fact. - Never choose the key by the
algfrom the header – the algorithm must be set by the verifier’s configuration. Thealg:noneattack and swapping RS256 for HS256 rely on exactly that (RFC 8725).
- An ID token is meant for the client – the client validates it and reads the user’s identity from it.
- An access token belongs to the API it was issued for. Microsoft states explicitly that a client must not look into an access token or build logic on it: the format is not a contract and can change – for Microsoft Graph it can even be encrypted (JWE).
- A five-part token is a JWE – the payload is encrypted and you cannot read anything from it without the key; only the header stays readable.
- A token is a live credential until its
exp– pasting it into a ticket, a chat or an online decoder means handing it over. Here it stays in the browser, but the reflex “I will paste it into a JWT decoder” deserves a second thought every time. - The validity time shown is the time of your computer. An inaccurate client clock is a common cause of the “token is not yet valid” message.
- Parser (sekce 10) rozebere zadané názvy suit na jednotlivé části a označí, které jsou doporučené, zastaralé nebo rozbité – proti ručně vybranému katalogu – suit, ne celému IANA registru.
- Audit skript (sekce 11) jen čte – vypíše, co má daný Windows nastavené teď, a nic nemění.
- Generátor (sekce 12) skládá konfiguraci pro Windows Schannel, nginx, Apache a obecný OpenSSL – vždy jako návrh k projití, ne hotové řešení.
- Doporučené profily jsou zjednodušená orientační syntéza veřejných zdrojů (viz sekce Zdroje) – pro produkční nasazení vždy ověřte aktuální verzi u původního zdroje.
Zdůvodnění, která nejsou potřeba k použití nástroje, jsou složená do rozbalovacích bloků. Ctrl+F je najde i sbalené v Chrome, Edge, Firefoxu 139+ a Safari 26.2+; ve starším prohlížeči je nejdřív rozbalte – .
- The parser (section 10) breaks the suite names you enter into their parts and marks which are recommended, obsolete or broken – against a hand-picked catalog of – suites, not the whole IANA registry.
- The audit script (section 11) only reads – it lists what the Windows machine has configured right now and changes nothing.
- The generator (section 12) builds a configuration for Windows Schannel, nginx, Apache and generic OpenSSL – always as a proposal to review, not a finished solution.
- The recommended profiles are a simplified, indicative synthesis of public sources (see the Sources section) – for a production deployment always check the current version at the original source.
Rationale you do not need to use the tool is folded into collapsible blocks. Ctrl+F finds them even when collapsed in Chrome, Edge, Firefox 139+ and Safari 26.2+; in an older browser expand them first – .
Než se pustíte do názvů cipher suit: TLS řeší tři věci najednou a pro každou z nich se použije jiný algoritmus. Právě proto má cipher suite tak dlouhé jméno – je to zápis všech těch voleb v jednom řetězci.
| Co TLS zajišťuje | Na jakou otázku odpovídá |
|---|---|
| Důvěrnost | Přečte někdo po cestě, co si se serverem posíláme? Řeší šifrování provozu. |
| Integrita | Mohl někdo po cestě data nepozorovaně změnit? Řeší kontrolní součet, který nejde zfalšovat. |
| Autenticita | Mluvím opravdu se serverem, na který jsem se chtěl připojit? Řeší certifikát a podpis. |
Všechno se domlouvá na začátku spojení, při tzv. handshake. Proběhne jednou, pak už se jen šifruje domluvenými klíči. Tyto čtyři kroky jsou kostra, do které zapadá zbytek stránky:
| Krok | Co se v něm stane | Detail |
|---|---|---|
| 1 · Domluva verze | Klient řekne, které verze TLS a které cipher suity umí; server z nich vybere. Stará verze = stará (a často rozbitá) kryptografie, proto se řeší jako první. | |
| 2 · Výměna klíče | Obě strany se dohodnou na společném tajemství, ze kterého vznikne session klíč – aniž by ho kdokoli po cestě odposlechl. | |
| 3 · Ověření identity | Server pošle certifikát a podepíše jím data z handshake. Tím dokáže, že k certifikátu opravdu vlastní privátní klíč. | |
| 4 · Šifrovaný provoz | Teprve teď tečou data – symetricky zašifrovaná session klíčem, s kontrolou integrity u každé zprávy. |
Before you get into cipher suite names: TLS solves three things at once, and each of them uses a different algorithm. That is exactly why a cipher suite has such a long name – it records all those choices in one string.
| What TLS ensures | Which question it answers |
|---|---|
| Confidentiality | Can someone along the way read what we send to the server? Solved by traffic encryption. |
| Integrity | Could someone along the way change the data unnoticed? Solved by a checksum that cannot be forged. |
| Authenticity | Am I really talking to the server I wanted to connect to? Solved by the certificate and the signature. |
Everything is agreed at the start of the connection, in the so-called handshake. It runs once, and after that the agreed keys only encrypt. These four steps are the skeleton the rest of the page fits into:
| Step | What happens in it | Detail |
|---|---|---|
| 1 · Version negotiation | The client says which TLS versions and which cipher suites it supports; the server picks from them. An old version = old (and often broken) cryptography, which is why it comes first. | |
| 2 · Key exchange | Both sides agree on a shared secret from which the session key is derived – without anyone along the way overhearing it. | |
| 3 · Identity verification | The server sends its certificate and signs handshake data with it. That proves it really holds the private key for the certificate. | |
| 4 · Encrypted traffic | Only now does data flow – symmetrically encrypted with the session key, with an integrity check on every message. |
Pokud vás zajímá jen výsledek a ne proč: toto je stejná rozhodovací tabulka jako v sekci 9, zde pro rychlý přístup.
| Scénář | Doporučení |
|---|
Co ta jména profilů znamenají, rozebírá ; konfiguraci pro Windows, nginx, Apache i OpenSSL vygeneruje .
If you only care about the result and not the why: this is the same decision table as in section 9, here for quick access.
| Scenario | Recommendation |
|---|
What the profile names mean is covered in ; a configuration for Windows, nginx, Apache and OpenSSL is generated by .
Referenční bod pro zbytek stránky – nemusíte si nic pamatovat dopředu, jen se sem vracejte. Zkratky použité v textu mají navíc bublinu po najetí myší.
- Cipher suite
- Pojmenovaná sada algoritmů, na které se klient se serverem domluví pro jedno spojení – výměna klíče, autentizace, šifra, hash.
- Handshake
- Úvodní výměna zpráv, ve které domluva proběhne. Jednou na začátku spojení, než poteče první byte dat.
- Session klíč
- Jednorázový symetrický klíč jen pro dané spojení; po jeho skončení se zahazuje.
- PFS
- Perfect Forward Secrecy – viz sekce 3.
- AEAD
- Authenticated Encryption with Associated Data – šifrování + integrita v jednom kroku.
- ECDHE / DHE
- (Elliptic Curve) Diffie-Hellman Ephemeral – efemérní key exchange s PFS.
- HKDF
- HMAC-based Key Derivation Function – odvození klíčů ze sdíleného tajemství (TLS 1.3).
- KEM
- Key Encapsulation Mechanism – obecný mechanismus výměny klíče, používá ho i ML-KEM.
- MAC
- Message Authentication Code – kontrola integrity zprávy.
- PRF
- Pseudo-Random Function – odvozuje klíčový materiál z master secretu (TLS 1.2).
- 0-RTT
- Zero Round-Trip Time – TLS 1.3 volitelně pošle data hned v prvním paketu; má replay riziko.
- HTTP/2
- Verze HTTP nad jedním multiplexovaným TLS spojením (RFC 9113) – u TLS 1.2 povoluje jen PFS + AEAD suity (příloha A); RFC nechává reakci na endpointu, prohlížeče takové spojení odmítají (viz sekce 11).
A reference point for the rest of the page – you do not need to memorize anything up front, just come back here. Abbreviations used in the text also have a tooltip on hover.
- Cipher suite
- A named set of algorithms the client and the server agree on for one connection – key exchange, authentication, cipher, hash.
- Handshake
- The opening exchange of messages in which the agreement happens. Once at the start of the connection, before the first byte of data flows.
- Session key
- A one-time symmetric key for the given connection only; discarded when it ends.
- PFS
- Perfect Forward Secrecy – see section 3.
- AEAD
- Authenticated Encryption with Associated Data – encryption + integrity in one step.
- ECDHE / DHE
- (Elliptic Curve) Diffie-Hellman Ephemeral – ephemeral key exchange with PFS.
- HKDF
- HMAC-based Key Derivation Function – derives keys from the shared secret (TLS 1.3).
- KEM
- Key Encapsulation Mechanism – a general key exchange mechanism, also used by ML-KEM.
- MAC
- Message Authentication Code – an integrity check of a message.
- PRF
- Pseudo-Random Function – derives key material from the master secret (TLS 1.2).
- 0-RTT
- Zero Round-Trip Time – TLS 1.3 can optionally send data in the very first packet; it carries a replay risk.
- HTTP/2
- A version of HTTP over a single multiplexed TLS connection (RFC 9113) – with TLS 1.2 it allows only PFS + AEAD suites (appendix A); the RFC leaves the reaction to the endpoint, browsers refuse such a connection (see section 11).
TLS 1.2 a starší – plný název
Tento řetězec je zápis výsledku kroků 2–4 handshake do jednoho identifikátoru – co si klient se
serverem domluvili. Řetězec TLS_ECDHE_RSA_WITH_AES_128_GCM_SHA256
popisuje čtyři nezávislé volby najednou:
| Segment | Význam |
|---|---|
| ECDHE | Key exchange – jak se domluví session klíč (krok 2, viz sekce 3). |
| RSA | Autentizace – jaký klíč/podpis dokazuje identitu serveru (krok 3, sekce 4). |
| AES_128_GCM | Bulk cipher a mód – čím a jak se šifruje samotný provoz (krok 4, sekce 5). |
| SHA256 | Hash pro PRF/HMAC – odvození klíčů, u CBC suit i integrita (sekce 6). |
TLS 1.3 – jen cipher a hash
TLS 1.3 zredukoval jméno na TLS_AES_128_GCM_SHA256 – jen bulk
cipher + hash. Key exchange (vždy efemérní – ECDHE/X25519) a autentizace (podpisový algoritmus certifikátu)
se vyjednávají samostatně přes rozšíření key_share a
signature_algorithms, protože v TLS 1.3 je autentizace oddělená od
volby šifry – RSA key transport (bez PFS) byl úplně odstraněn, takže už není co jménem rozlišovat.
TLS_ECDHE_RSA_WITH_AES_128_GCM_SHA256, OpenSSL (openssl ciphers -v,
Apache/nginx konfigurace) tvar ECDHE-RSA-AES128-GCM-SHA256 – stejná
suita, jiná konvence zápisu. Parser v sekci 10 přijímá oba tvary.
TLS 1.2 and older – the full name
This string records the outcome of handshake steps 2–4 in one identifier – what the client and the
server agreed on. The string TLS_ECDHE_RSA_WITH_AES_128_GCM_SHA256
describes four independent choices at once:
| Segment | Meaning |
|---|---|
| ECDHE | Key exchange – how the session key is agreed (step 2, see section 3). |
| RSA | Authentication – which key/signature proves the server's identity (step 3, section 4). |
| AES_128_GCM | Bulk cipher and mode – what encrypts the traffic itself and how (step 4, section 5). |
| SHA256 | Hash for the PRF/HMAC – key derivation, and integrity too for CBC suites (section 6). |
TLS 1.3 – cipher and hash only
TLS 1.3 reduced the name to TLS_AES_128_GCM_SHA256 – just the bulk
cipher + hash. Key exchange (always ephemeral – ECDHE/X25519) and authentication (the certificate's signature
algorithm) are negotiated separately through the key_share and
signature_algorithms extensions, because in TLS 1.3 authentication is
separate from the choice of cipher – RSA key transport (without PFS) was removed entirely, so there is nothing
left for the name to distinguish.
TLS_ECDHE_RSA_WITH_AES_128_GCM_SHA256, OpenSSL (openssl ciphers -v,
Apache/nginx configs) the form ECDHE-RSA-AES128-GCM-SHA256 – the same
suite, a different naming convention. The parser in section 10 accepts both forms.
První, na čem se klient se serverem musí shodnout, je verze protokolu. Rozhoduje o všem dalším: starší verze nabízejí slabší algoritmy a mají známé útoky na samotný handshake, takže žádná volba cipher suity je nezachrání.
| Verze | Stav | Poznámka | Kde to funguje (orientačně) |
|---|---|---|---|
| SSL 2.0 / 3.0 | mrtvé | Prolomené (DROWN, POODLE). Moderní OS je už nepodporují vůbec. | Nikde, kde je co ztratit – prohlížeče, mobilní OS i knihovny to odmítají. |
| TLS 1.0 / 1.1 | vyřazené | Formálně vyřazeno v RFC 8996 (2021). Hlavní prohlížeče je od roku 2020 nepodporují. | Windows XP SP3 / IE8, Android 4.0–4.3, staré appliance a průmyslová zařízení bez aktualizací. |
| TLS 1.2 | minimum | RFC 5246, dnešní praktické minimum – musí být správně nakonfigurované (jen ECDHE/DHE + AEAD suity, viz sekce 7). | Prakticky vše od ~2013: Windows 7+ (na 7/8 nutno zapnout), Android 4.4+, Java 8, OpenSSL 1.0.1+, všechny dnešní prohlížeče. |
| TLS 1.3 | cíl | RFC 8446 – zjednodušený 1-RTT handshake, odstraněný statický RSA i CBC, jen AEAD suity. Volitelné 0-RTT (early data) má replay riziko – použít jen pro idempotentní požadavky. | Windows 11 / Server 2022+, OpenSSL 1.1.1+, Chrome 70+, Firefox 63+, Safari 12.1+, Android 10+, Java 11+. |
The first thing the client and the server have to agree on is the protocol version. It decides everything else: older versions offer weaker algorithms and have known attacks on the handshake itself, so no choice of cipher suite can save them.
| Version | Status | Note | Where it works (approximate) |
|---|---|---|---|
| SSL 2.0 / 3.0 | dead | Broken (DROWN, POODLE). Modern operating systems no longer support them at all. | Nowhere there is anything to lose – browsers, mobile OSes and libraries refuse them. |
| TLS 1.0 / 1.1 | deprecated | Formally deprecated in RFC 8996 (2021). The major browsers have not supported them since 2020. | Windows XP SP3 / IE8, Android 4.0–4.3, old appliances and industrial devices without updates. |
| TLS 1.2 | minimum | RFC 5246, today's practical minimum – it must be configured correctly (ECDHE/DHE + AEAD suites only, see section 7). | Practically everything since ~2013: Windows 7+ (must be enabled on 7/8), Android 4.4+, Java 8, OpenSSL 1.0.1+, all current browsers. |
| TLS 1.3 | target | RFC 8446 – a simplified 1-RTT handshake, static RSA and CBC removed, AEAD suites only. The optional 0-RTT (early data) carries a replay risk – use it only for idempotent requests. | Windows 11 / Server 2022+, OpenSSL 1.1.1+, Chrome 70+, Firefox 63+, Safari 12.1+, Android 10+, Java 11+. |
Jak se dvě strany přes odposlouchávanou linku domluví na společném tajném klíči? A co se stane s dřív zachyceným provozem, když někdo ten klíč později získá?
Perfect Forward Secrecy (PFS): i když někdo později získá dlouhodobý privátní klíč serveru (kompromitace, soudní příkaz, chyba), nedokáže dešifrovat dřív zachycený provoz – protože session klíč nebyl z dlouhodobého klíče odvozen, ale vygenerován efemérně (jednorázově, jen pro dané spojení) a po skončení spojení zahozen.
| Key exchange | PFS | Poznámka |
|---|---|---|
| ECDHE | ano | Efemérní Diffie-Hellman na eliptické křivce (X25519, P-256/P-384) – dnešní standard. |
| DHE | ano | Efemérní Diffie-Hellman nad konečným polem – stejná záruka, výpočetně dražší; fallback pro klienty bez podpory křivek. |
| RSA (statický) | ne | Klient zašifruje session klíč přímo veřejným klíčem certifikátu – žádná efemérní výměna. V TLS 1.3 odstraněno úplně. |
How do two parties agree on a shared secret key over a line someone is listening to? And what happens to traffic captured earlier when someone obtains that key later?
Perfect Forward Secrecy (PFS): even if someone later obtains the server's long-term private key (a compromise, a court order, a mistake), they cannot decrypt traffic captured earlier – because the session key was not derived from the long-term key but generated ephemerally (one-off, for the given connection only) and discarded when the connection ended.
| Key exchange | PFS | Note |
|---|---|---|
| ECDHE | yes | Ephemeral Diffie-Hellman on an elliptic curve (X25519, P-256/P-384) – today's standard. |
| DHE | yes | Ephemeral Diffie-Hellman over a finite field – the same guarantee, computationally more expensive; a fallback for clients without curve support. |
| RSA (static) | no | The client encrypts the session key directly with the certificate's public key – no ephemeral exchange. Removed entirely in TLS 1.3. |
Jak server dokáže, že je to opravdu on, a ne někdo, kdo se za něj vydává? Podepíše data z handshake privátním klíčem, ke kterému má certifikát – a klient podpis ověří veřejným klíčem z certifikátu. Podpisový algoritmus je ta druhá zkratka v názvu suity.
| Algoritmus | Popis |
|---|---|
| RSA | Server dokazuje vlastnictví privátního klíče RSA certifikátu podpisem handshake dat. Nejrozšířenější, ale delší klíče/podpisy než ECDSA při srovnatelné síle. |
| ECDSA | Podpis na eliptické křivce – kratší klíče a rychlejší operace než RSA. Vyžaduje ECDSA certifikát (ne každá CA/PKI ho běžně vydává). |
| EdDSA (Ed25519/Ed448) | Moderní podpisové schéma z RFC 8032 – v TLS 1.3 přes signature_algorithms. Rychlé, odolné vůči řadě implementačních chyb (deterministické podpisy), zatím s menší podporou u CA. |
How does the server prove that it really is itself and not someone impersonating it? It signs handshake data with the private key that belongs to its certificate – and the client verifies the signature with the public key from the certificate. The signature algorithm is the second abbreviation in the suite name.
| Algorithm | Description |
|---|---|
| RSA | The server proves possession of the RSA certificate's private key by signing handshake data. The most widespread, but longer keys/signatures than ECDSA at comparable strength. |
| ECDSA | A signature on an elliptic curve – shorter keys and faster operations than RSA. Requires an ECDSA certificate (not every CA/PKI issues them routinely). |
| EdDSA (Ed25519/Ed448) | A modern signature scheme from RFC 8032 – in TLS 1.3 through signature_algorithms. Fast, resistant to a range of implementation mistakes (deterministic signatures), so far less widespread CA support. |
Klíč je domluvený, identita ověřená – čím se tedy šifrují samotná data? Symetrickou šifrou, a hlavně: v jakém módu, protože ten rozhoduje, jestli se spolu se šifrováním řeší i integrita.
AEAD (Authenticated Encryption with Associated Data) šifruje a autentizuje v jednom kroku – dnešní standard. Starší CBC mód dělá šifrování a integritu (HMAC) odděleně (MAC-then-Encrypt), což historicky vedlo k padding-oracle útokům (Lucky13, POODLE, BEAST u TLS 1.0) a je i bez konkrétní zranitelnosti komplikovanější implementovat bezpečně.
| Šifra / mód | AEAD | Poznámka |
|---|---|---|
| AES-GCM | ano | Standard pro AES v TLS. Nejrychlejší na CPU s AES-NI (většina serverů/desktopů od ~2011). |
| ChaCha20-Poly1305 | ano | Proudová šifra + Poly1305 AEAD. Rychlejší než AES bez hardwarové akcelerace (mobily, IoT, starší CPU) – proto ji preferují mobilní klienti. |
| AES-CBC | ne | Funkční, ale bez AEAD záruk – zmírněno v implementacích (konstantní čas proti Lucky13; v TLS 1.0 navíc record splitting proti BEAST), v TLS 1.3 úplně odstraněno. |
| RC4 / DES / 3DES | – | Prolomené nebo zranitelné (RC4 bias, DES hrubá síla, 3DES Sweet32 na 64bit bloku) – vyřadit bez výjimky. |
The key is agreed, the identity verified – so what encrypts the data itself? A symmetric cipher, and above all: in which mode, because that decides whether integrity is handled together with encryption.
AEAD (Authenticated Encryption with Associated Data) encrypts and authenticates in one step – today's standard. The older CBC mode does encryption and integrity (HMAC) separately (MAC-then-Encrypt), which historically led to padding-oracle attacks (Lucky13, POODLE, BEAST with TLS 1.0) and is harder to implement securely even without a specific vulnerability.
| Cipher / mode | AEAD | Note |
|---|---|---|
| AES-GCM | yes | The standard for AES in TLS. Fastest on CPUs with AES-NI (most servers/desktops since ~2011). |
| ChaCha20-Poly1305 | yes | A stream cipher + Poly1305 AEAD. Faster than AES without hardware acceleration (phones, IoT, older CPUs) – which is why mobile clients prefer it. |
| AES-CBC | no | Works, but without AEAD guarantees – mitigated in implementations (constant time against Lucky13; in TLS 1.0 also record splitting against BEAST), removed entirely in TLS 1.3. |
| RC4 / DES / 3DES | – | Broken or vulnerable (RC4 bias, DES brute force, 3DES Sweet32 on a 64-bit block) – remove without exception. |
Hash není samostatný krok handshake – je to nástroj, který se používá ve všech. V názvu cipher suite hraje hash dvojí roli: u AEAD suit (GCM, ChaCha20-Poly1305) jde jen o PRF/HKDF hash pro odvození klíčů; u starších CBC suit navíc o HMAC pro integritu zprávy. To je jiná role než hash v podpisu certifikátu – tam je SHA-1 dnes zakázaný (kolize), zatímco jako HMAC uvnitř CBC suity zůstává SHA-1 prakticky bezpečný. MD5 nepoužívat v žádné roli. Baseline dnes: SHA-256/384, v podpisu certifikátu i jako PRF/HMAC součást cipher suite; SHA-1 jen jako HMAC v CBC suitách.
A hash is not a separate handshake step – it is a tool used in all of them. In a cipher suite name the hash plays a double role: with AEAD suites (GCM, ChaCha20-Poly1305) it is only the PRF/HKDF hash for key derivation; with older CBC suites it is also the HMAC for message integrity. That is a different role from the hash in the certificate signature – there SHA-1 is forbidden today (collisions), whereas as the HMAC inside a CBC suite SHA-1 remains practically secure. Do not use MD5 in any role. Baseline today: SHA-256/384, in the certificate signature as well as the PRF/HMAC part of a cipher suite; SHA-1 only as the HMAC in CBC suites.
Orientační přehled, ne přepis originálu – vždy ověřte aktuální verzi u zdroje, doporučení se v čase posouvají (naposledy výrazně kvůli PQC hybridům, sekce 8).
| Zdroj | Profil | Jádro doporučení |
|---|---|---|
| Mozilla SSL Config | Modern | Jen TLS 1.3, jen AEAD (3 suity), žádný TLS 1.2 fallback – pro klienty, u kterých je jistá podpora TLS 1.3. |
| Mozilla SSL Config | Intermediate | TLS 1.2 + 1.3, jen ECDHE/DHE + AEAD, žádné CBC/3DES/RC4 – obecně doporučená výchozí volba pro veřejné služby. |
| Mozilla SSL Config | Old | Povoluje TLS 1.0+ a CBC kvůli starým klientům – jen pro nutnou zpětnou kompatibilitu, ne jako výchozí volba. |
| NIST SP 800-52r2 | – | TLS 1.2 povinné minimum pro federální systémy, TLS 1.3 doporučeno; jen AEAD suity s (EC)DHE. |
| BSI TR-02102-2 | – | Německé BSI – obdobně TLS 1.2/1.3, AEAD-only, konkrétní seznam povolených křivek a délek klíčů. |
| NSA CNSA 2.0 | – | Cílí na PQC algoritmy (sekce 8) s mandátem přechodu do 2030–2033 pro systémy národní bezpečnosti. |
An indicative overview, not a transcript of the original – always check the current version at the source; recommendations shift over time (most recently and markedly because of PQC hybrids, section 8).
| Source | Profile | Core of the recommendation |
|---|---|---|
| Mozilla SSL Config | Modern | TLS 1.3 only, AEAD only (3 suites), no TLS 1.2 fallback – for clients certain to support TLS 1.3. |
| Mozilla SSL Config | Intermediate | TLS 1.2 + 1.3, ECDHE/DHE + AEAD only, no CBC/3DES/RC4 – the generally recommended default for public services. |
| Mozilla SSL Config | Old | Allows TLS 1.0+ and CBC for old clients – only for necessary backward compatibility, not as the default choice. |
| NIST SP 800-52r2 | – | TLS 1.2 as the mandatory minimum for federal systems, TLS 1.3 recommended; AEAD suites with (EC)DHE only. |
| BSI TR-02102-2 | – | The German BSI – similarly TLS 1.2/1.3, AEAD only, a specific list of allowed curves and key lengths. |
| NSA CNSA 2.0 | – | Targets PQC algorithms (section 8) with a mandate to transition by 2030–2033 for national security systems. |
„Harvest now, decrypt later“: útočník zachytává šifrovaný provoz už dnes a čeká, až kvantový počítač zvládne prolomit klasický key exchange (RSA, ECDHE). Riziko se týká dat, která musí zůstat důvěrná roky (zdravotní záznamy, státní tajemství, dlouhodobé smlouvy) – ne krátkodobých relací.
| NIST standard | Účel | Poznámka |
|---|---|---|
| ML-KEM (FIPS 203, dříve Kyber) | Key exchange | Řeší se první – TLS už dnes běžně nasazuje hybridní key exchange (klasický ECDHE + ML-KEM současně), takže spojení je bezpečné, i kdyby jeden z algoritmů později padl. |
| ML-DSA (FIPS 204, dříve Dilithium) | Podpisy | Nahrazuje RSA/ECDSA v certifikátech – nasazení v PKI je pomalejší (řetězce důvěry, revokace, délky podpisů). |
| SLH-DSA (FIPS 205, dříve SPHINCS+) | Podpisy (stateless hash-based) | Konzervativnější, hash-based alternativa k ML-DSA – větší podpisy, ale méně nových matematických předpokladů. |
Hybridní key exchange X25519MLKEM768 je už dnes výchozí v Chrome a
podporovaný v OpenSSH – je to key exchange, ne cipher suite, takže se do generátoru v sekci 12
(pořadí cipher suit ve Schannelu) nepromítá; jde o samostatnou vrstvu konfigurace TLS stacku.
Orientační timeline: NSA CNSA 2.0 žádá přechod na PQC algoritmy do 2030–2033 pro systémy národní
bezpečnosti, NIST obdobně doporučuje útlum klasických algoritmů do roku 2030/2035.
EccCurves, GPO Configure ECC Curve Order,
Enable-TlsEccCurve) teď nese i ne-eliptické skupiny podle
IANA TLS Supported Groups registru
– nevznikl žádný nový nástroj ani klíč v registru.
| Supported Group (Schannel) | Co to je | Protokol | Výchozí zapnuto | FIPS (legacy) | Dostupnost |
|---|
Enable-TlsEccCurve
– žádný nový cmdlet nepřibyl. Nejsou to alternativy, ze kterých se vybírá jedna:
EccCurves je úplný seznam, takže skupina, která v něm není,
se nepoužije, a klient, který umí jen tu chybějící, se tiše vrátí ke klasické výměně klíče. Vypsat
všechny tři na serveru nic nestojí – skupina se uplatní jen tehdy, když ji klient nabídne. Zadarmo
naopak není samotný hybridní handshake, jakmile se použije: výměna klíče má u ML-KEM-768
zhruba 1200 B, u secp384r1_mlkem1024 skoro 1700 B a ten je
i výrazně náročnější na CPU (kvůli P-384). Na straně klienta pak větší ClientHello nemusí padnout do
jednoho TCP segmentu – OpenSSL to má v dokumentaci jako známý případ, kdy handshake přeruší chybně implementovaný
firewall. Rozdíl mezi nimi je v parametru ML-KEM: secp384r1_mlkem1024 je
jediná s ML-KEM-1024, zbylé dvě používají ML-KEM-768. Vedle těchto tří hybridů přibyl
v KB5120998 (build 26100.9267, GA 27. 8. 2026) i samostatný, nehybridní ML-KEM jako TLS skupina;
v tabulce skupin na začátku této sekce není proto, že pro něj MS Learn zatím nezveřejnil řetězec skupiny, který by se dal
zapsat do EccCurves.
Neplést s TLS stackem prohlížeče: Chrome a Edge nepoužívají Schannel
SslStream…).
TLS stack prohlížeče je také připomínka, že se kódové body PQC skupin před standardizací měnily: Edge 131
(listopad 2024) přešel z draftu Kyber na finální ML-KEM a s ním ztratil kompatibilitu se servery
nastavenými na tu starší hodnotu. Proto se skupina zapisuje jménem z aktuální MS Learn tabulky,
ne opsaným z návodu.
Jak to zapnout
Enable-TlsEccCurve -Name x25519_mlkem768 -Position 0
Enable-TlsEccCurve -Name secp256r1_mlkem768 -Position 1
Enable-TlsEccCurve -Name secp384r1_mlkem1024 -Position 2
# Pozice jsou vypsane zamerne: tri volani s -Position 0 za sebou by
# hybridy zaradila v obracenem poradi, nez v jakem je tu napsany.
#
# Jsou to tri kroky, ne tri nezavisle prikazy: kazda pozice se vztahuje ke
# stavu PO tom predchozim. Pustit je v jinem poradi se stejnymi cisly da jiny
# vysledek - proto je zapis hodnoty pres registr bezpecnejsi forma: uvadi rovnou
# vysledny seznam a da se pustit opakovane se stejnym vysledkem. Rozdil neni
# v tom, ze jedno je cmdlet a druhe registr, ale v tom, ze Enable-TlsEccCurve
# odvozuje vysledek ze stavu stroje, kdezto zapis hodnoty ho urcuje cely.
# nebo primo pres registr (stejny klic, ktery cte i audit skript v sekci 11).
# EccCurves je REG_MULTI_SZ, ne REG_SZ - proto New-ItemProperty s -PropertyType
# MultiString a ne .reg soubor: multi-string se v nem zapisuje jako hex(7) a je
# necitelny. Pozor na rozdil proti sousedni hodnote Functions v tomtez klici,
# ta REG_SZ s polozkami oddelenymi carkou je. Overeno merenim na Windows 11
# build 26200.9168: tataz hodnota zapsana jako REG_SZ se po restartu
# neprojevila vubec, jako REG_MULTI_SZ se projevila presne.
New-ItemProperty -Force -PropertyType MultiString `
-Path 'HKLM:\SOFTWARE\Policies\Microsoft\Cryptography\Configuration\SSL\00010002' `
-Name EccCurves `
-Value ('x25519_mlkem768,secp256r1_mlkem768,secp384r1_mlkem1024,curve25519,NistP256,NistP384' -split ',')
# GPO: Computer Configuration > Administrative Templates > Network >
# SSL Configuration Settings > ECC Curve Order > Enabled >
# x25519_mlkem768,secp256r1_mlkem768,secp384r1_mlkem1024,curve25519,NistP256,NistP384
#
# Vsechny tri hybridy, ne jen prvni. EccCurves je uplny seznam a skupina,
# ktera v nem neni, se nepouzije - klient, ktery umi jen secp256r1_mlkem768,
# by tise spadl na klasickou vymenu klice. Vypsat je na serveru nic nestoji:
# skupina se uplatni jen tehdy, kdyz ji klient nabidne. Samotny hybridni
# handshake uz zadarmo neni - vymena klice ma u ML-KEM-768 asi 1200 B,
# u secp384r1_mlkem1024 skoro 1700 B a ten je i narocnejsi na CPU.
#
# Poradi mezi hybridy: x25519_mlkem768 prvni, protoze je to jedina skupina,
# kterou klienti nabizeji ve vychozim nastaveni (prohlizece pres BoringSSL/NSS,
# Go, DEFAULT seznam OpenSSL 3.5). Silnejsi parametr ML-KEM-1024 tim neprichazi zkratka - je
# v seznamu, takze klient, ktery si o nej rekne, ho dostane. Poradi
# rozhoduje az tam, kde klient nabidne vic skupin nez jednu.
#
# EccCurves je uplny seznam: klasicke krivky se musi vypsat taky, jinak
# je tento zapis zahodi.
Proč není nejsilnější skupina první
secp384r1_mlkem1024 je v seznamu, takže
klient, který si o ML-KEM-1024 řekne, ho dostane bez ohledu na to, že je třetí – tím, že není první,
o nic nepřicházíte.
x25519_mlkem768 je vepředu ze dvou důvodů. Je to jediný ze tří,
který klienti nabízejí ve výchozím nastavení: prohlížeče přes BoringSSL/NSS, Go, a OpenSSL 3.5
ho má jako jedinou hybridní skupinu ve svém DEFAULT seznamu – zbylé dvě umí, ale sám je nenabízí.
(Stav k 09/2026. Je to údaj o klientském ekosystému, ne o Schannelu, takže se může změnit dřív než cokoliv
jiného na této stránce.) A druhý důvod je výkonový: v TLS 1.3 posílá klient key share jen
pro několik skupin, které odhadne. Když server preferuje skupinu, kterou klient sice inzeruje v
supported_groups, ale key share pro ni neposlal, odpoví server
HelloRetryRequest a handshake stojí jedno kolo navíc. Prohlížeče posílají share právě pro
X25519MLKEM768, takže toto pořadí je zároveň to, které se s nimi domluví na první pokus.
Kdy to obrátit: pod CNSA 2.0. NSA v něm pro national security systems předepisuje ML-KEM-1024, a ten z těch tří nese jedině
secp384r1_mlkem1024 – pod tímto režimem patří na první místo,
případně jako jediný hybrid. Odkaz je v .
Mimo něj je ML-KEM-768 (NIST kategorie 3) považovaný za dostatečný.
Get-TlsEccCurve, nebo rovnou audit skript
v sekci 11 – ten PQC skupinu v nastaveném pořadí rozezná a řekne, jestli ji OS opravdu aplikoval,
nebo ji tiše zahodil: kvůli staršímu buildu, protože jde o Windows Server, nebo protože je zapnutý
legacy FIPS režim.
“Harvest now, decrypt later”: an attacker captures encrypted traffic today and waits until a quantum computer can break classic key exchange (RSA, ECDHE). The risk concerns data that must stay confidential for years (medical records, state secrets, long-term contracts) – not short-lived sessions.
| NIST standard | Purpose | Note |
|---|---|---|
| ML-KEM (FIPS 203, formerly Kyber) | Key exchange | Comes first – TLS already routinely deploys a hybrid key exchange (classic ECDHE + ML-KEM at the same time), so the connection is secure even if one of the algorithms later falls. |
| ML-DSA (FIPS 204, formerly Dilithium) | Signatures | Replaces RSA/ECDSA in certificates – deployment in PKI is slower (chains of trust, revocation, signature sizes). |
| SLH-DSA (FIPS 205, formerly SPHINCS+) | Signatures (stateless hash-based) | A more conservative, hash-based alternative to ML-DSA – larger signatures, but fewer new mathematical assumptions. |
The hybrid key exchange X25519MLKEM768 is already the default in Chrome and
supported in OpenSSH – it is a key exchange, not a cipher suite, so it does not show up in the generator in section 12
(the SCHANNEL cipher suite order); it is a separate configuration layer of the TLS stack.
An indicative timeline: NSA CNSA 2.0 requires the transition to PQC algorithms by 2030–2033 for national security
systems, and NIST similarly recommends phasing out classic algorithms by 2030/2035.
EccCurves, the GPO Configure ECC Curve Order,
Enable-TlsEccCurve) now also carries non-elliptic groups according to the
IANA TLS Supported Groups registry
– no new tool and no new registry key was introduced.
| Supported Group (Schannel) | What it is | Protocol | Enabled by default | FIPS (legacy) | Availability |
|---|
Enable-TlsEccCurve
– no new cmdlet was added. They are not alternatives to pick one from:
EccCurves is a complete list, so a group that is not in it
is not used, and a client that supports only the missing one silently falls back to the classic key exchange. Listing
all three on the server costs nothing – a group is used only when the client offers it. What is
not free is the hybrid handshake itself once it is used: the key exchange is about 1200 B with ML-KEM-768,
almost 1700 B with secp384r1_mlkem1024, and that one is
also noticeably more CPU-intensive (because of P-384). On the client side a larger ClientHello may then not fit into
one TCP segment – OpenSSL documents this as a known case in which a badly implemented firewall breaks the handshake.
The difference between them is in the ML-KEM parameter: secp384r1_mlkem1024 is
the only one with ML-KEM-1024, the other two use ML-KEM-768. Besides these three hybrids,
KB5120998 (build 26100.9267, GA 27 August 2026) also added a standalone, non-hybrid ML-KEM as a TLS group;
it is not in the group table at the start of this section because MS Learn has not yet published a group string for it that could be
written into EccCurves.
Do not confuse with the browser stack: Chrome and Edge do not go through Schannel
SslStream…).
The browser stack is also a reminder that the code points of PQC groups changed before standardization: Edge 131
(November 2024) moved from the Kyber draft to the final ML-KEM and with it lost compatibility with servers
configured for the older value. That is why a group is written by its name from the current MS Learn table,
not copied from a how-to.
How to enable it
Enable-TlsEccCurve -Name x25519_mlkem768 -Position 0
Enable-TlsEccCurve -Name secp256r1_mlkem768 -Position 1
Enable-TlsEccCurve -Name secp384r1_mlkem1024 -Position 2
# The positions are spelled out on purpose: three calls with -Position 0 in a row
# would put the hybrids in the reverse of the order written here.
#
# These are three steps, not three independent commands: each position refers to
# the state AFTER the previous one. Running them in another order with the same
# numbers gives a different result - which is why writing the registry value is the
# safer form: it states the resulting list directly and can be run repeatedly with
# the same result. The difference is not that one is a cmdlet and the other the
# registry, but that Enable-TlsEccCurve derives the result from the machine state,
# whereas writing the value determines all of it.
# or directly through the registry (the same key the audit script in section 11 reads).
# EccCurves is REG_MULTI_SZ, not REG_SZ - hence New-ItemProperty with -PropertyType
# MultiString and not a .reg file: a multi-string is written as hex(7) there and is
# unreadable. Note the difference from the neighboring Functions value in the same
# key, which is a REG_SZ with comma-separated entries. Verified by measurement on
# Windows 11 build 26200.9168: the same value written as REG_SZ had no effect at all
# after a restart; written as REG_MULTI_SZ it took effect exactly.
New-ItemProperty -Force -PropertyType MultiString `
-Path 'HKLM:\SOFTWARE\Policies\Microsoft\Cryptography\Configuration\SSL\00010002' `
-Name EccCurves `
-Value ('x25519_mlkem768,secp256r1_mlkem768,secp384r1_mlkem1024,curve25519,NistP256,NistP384' -split ',')
# GPO: Computer Configuration > Administrative Templates > Network >
# SSL Configuration Settings > ECC Curve Order > Enabled >
# x25519_mlkem768,secp256r1_mlkem768,secp384r1_mlkem1024,curve25519,NistP256,NistP384
#
# All three hybrids, not just the first. EccCurves is a complete list and a group
# that is not in it is not used - a client that supports only secp256r1_mlkem768
# would silently fall back to the classic key exchange. Listing them on the server
# costs nothing: a group is used only when the client offers it. The hybrid
# handshake itself is not free - the key exchange is about 1200 B with ML-KEM-768,
# almost 1700 B with secp384r1_mlkem1024, and that one also costs more CPU.
#
# Order among the hybrids: x25519_mlkem768 first, because it is the only group
# clients offer by default (browsers through BoringSSL/NSS, Go, the DEFAULT list
# of OpenSSL 3.5). The stronger ML-KEM-1024 parameter does not lose out - it is in
# the list, so a client that asks for it gets it. The order decides only where a
# client offers more than one group.
#
# EccCurves is a complete list: the classic curves must be listed too, otherwise
# this write drops them.
Why the strongest group is not first
secp384r1_mlkem1024 is in the list, so
a client that asks for ML-KEM-1024 gets it regardless of it being third – by not being first
you lose nothing.
x25519_mlkem768 is at the front for two reasons. It is the only one of the three
that clients offer by default: browsers through BoringSSL/NSS, Go, and OpenSSL 3.5
has it as the only hybrid group in its DEFAULT list – it supports the other two but does not offer them itself.
(State as of 09/2026. It is a fact about the client ecosystem, not about Schannel, so it may change sooner than anything
else on this page.) And the second reason is performance: in TLS 1.3 the client sends a key share only
for the few groups it guesses. When the server prefers a group the client advertises in
supported_groups but sent no key share for, the server answers with a
HelloRetryRequest and the handshake costs one extra round trip. Browsers send a share exactly for
X25519MLKEM768, so this order is also the one that agrees with them on the first attempt.
When to reverse it: under CNSA 2.0. The NSA prescribes ML-KEM-1024 in it for national security systems, and of these three only
secp384r1_mlkem1024 carries it – under that regime it belongs in first place,
or as the only hybrid. The link is in .
Outside it, ML-KEM-768 (NIST category 3) is considered sufficient.
Get-TlsEccCurve, or go straight to the audit script
in section 11 – it recognizes the PQC group in the configured order and tells you whether the OS really applied it
or silently dropped it: because of an older build, because it is Windows Server, or because legacy FIPS mode
is enabled.
| Scénář | Doporučení |
|---|
| Scenario | Recommendation |
|---|
Get-TlsCipherSuite nebo obsah
GPO seznamu se rozparsuje beze zbytku. Nenalezená suita nemusí být špatně, jen mimo tento ručně vybraný
katalog; pro vyčerpávající seznam viz
IANA TLS Cipher Suites registry.
Get-TlsCipherSuite or the content
of the GPO list parses without a remainder. A suite that is not found is not necessarily wrong, just outside this hand-picked
catalog; for an exhaustive list see the
IANA TLS Cipher Suites registry.
Než začnete něco měnit, stojí za to vědět, co server nabízí už teď. Žádný systém není „nenakonfigurovaný“ – jen běží na cizím rozhodnutí. A ta výchozí rozhodnutí se mezi Windows, RHEL, Debianem, nginxem i verzemi OpenSSL liší natolik, že „nic jsme nenastavovali“ neznamená na dvou strojích totéž.
Podstatné je, že výchozí stav nedrží jedna vrstva, ale tři – a generátor v zapisuje pokaždé do jiné z nich:
| Vrstva | Kdo ji drží | Kam píše generátor |
|---|---|---|
| 1 · OS / krypto-politika | Registr Schannelu, crypto-policies na RHEL, openssl.cnf na Debianu a Ubuntu. | Windows – výstup generátoru je zásah přímo do této vrstvy. |
| 2 · Výchozí nastavení aplikace | Co nginx, Apache nebo libovolná aplikace nad OpenSSL použije, když jí nic neřeknete. | nginx, Apache, OpenSSL – generátor přepisuje jen tuto vrstvu. |
| 3 · Vaše konfigurace | To, co do konfiguračního souboru napíšete ručně. | — |
PROFILE=SYSTEM
vlastním ssl_ciphers, přestane pro něj platit
update-crypto-policies a údržbu si berete na sebe.
Výchozí stav podle systému
ssl.conf ho mohly dávno změnit. Jediný
spolehlivý zdroj pravdy je sken běžící služby (testssl.sh, sslscan,
nmap --script ssl-enum-ciphers) – dokumentace říká, co má být, sken co je.
Audit skript – co má tento stroj teď
Přehled popisuje stav dokumentovaný. Tento skript zjistí ten váš: přečte registr Schannelu, projde protokoly, pořadí cipher suit, křivky i .NET klíče a vypíše nálezy ve třech úrovních plus samostatná doporučení. Je statický – nezávisí na ničem, co nastavíte v generátoru v . Co která kontrola znamená, rozebírají a .
Before you start changing anything, it is worth knowing what the server offers already now. No system is “unconfigured” – it just runs on someone else's decision. And those default decisions differ between Windows, RHEL, Debian, nginx and OpenSSL versions so much that “we did not configure anything” does not mean the same thing on two machines.
What matters is that the default state is held not by one layer but by three – and the generator in writes into a different one each time:
| Layer | Who holds it | Where the generator writes |
|---|---|---|
| 1 · OS / crypto policy | The Schannel registry, crypto-policies on RHEL, openssl.cnf on Debian and Ubuntu. | Windows – the generator's output intervenes directly in this layer. |
| 2 · Application default | What nginx, Apache or any application on OpenSSL uses when you tell it nothing. | nginx, Apache, OpenSSL – the generator overrides only this layer. |
| 3 · Your configuration | What you write into the configuration file by hand. | — |
PROFILE=SYSTEM in nginx
with your own ssl_ciphers, update-crypto-policies
stops applying to it and the maintenance is yours.
Default state by system
ssl.conf may have changed it long ago. The only
reliable source of truth is a scan of the running service (testssl.sh, sslscan,
nmap --script ssl-enum-ciphers) – documentation says what should be, a scan what is.
Audit script – what this machine has right now
The overview describes the documented state. This script finds out yours: it reads the Schannel registry, goes through protocols, the cipher suite order, curves and .NET keys and lists findings at three levels plus separate recommendations. It is static – it does not depend on anything you set in the generator in . What each check means is covered by and .
testssl.sh, sslscan, nmap --script ssl-enum-ciphers.
Co skript projde
Sekce reportu odpovídají tomuto pořadí. Napříč všemi platí jedna věc, kterou one-liner nad registrem neumí: skript rozliší „klíč není nastaven“ od „je vypnuto“ – chybějící klíč znamená výchozí stav OS, což je nejčastější chybné čtení celého registru Schannelu.
| Sekce reportu | Co v ní zjistíte |
|---|---|
| System | Verzi Windows z CurrentBuildNumber a DisplayVersion (ProductName na Windows 11 hlásí „Windows 10“, skript to opraví a řekne, že opravil) a zapnutý FIPS režim. |
| Protokoly | SSL 2.0 až TLS 1.3, zvlášť v roli serveru a v roli klienta. Pozná i hodnotu 0xFFFFFFFF a řekne, že funguje, ale neodpovídá dokumentaci. |
| Pořadí cipher suites | Porovná nakonfigurovaný Functions proti tomu, co OS opravdu aplikoval – tedy odhalí tiše ignorované položky, které posouvají prioritu zbytku. Každou suitu ohodnotí a zkontroluje jejich pořadí. |
| Legacy klíče | Per-algoritmus klíče Ciphers\, Hashes\ a KeyExchangeAlgorithms\ – a jejich rozpor s aktivním pořadím suit. |
| Délka klíče pro DHE | ServerMinKeyBitLength a ClientMinKeyBitLength, jejichž výchozí hodnoty se liší podle role. |
| .NET Framework | SystemDefaultTlsVersions a SchUseStrongCrypto ve všech čtyřech klíčích, které generátor umí zapsat. |
| Křivky a PQC hybridy | Vlastní pořadí EccCurves z policy i lokálního klíče proti Get-TlsEccCurve. Stejným porovnáním odhalí tiše zahozené x25519 i PQC hybrid nastavený v GPO, který OS neaplikoval (starší build, Windows Server, nebo FIPS režim). |
| Nálezy · Doporučení | Souhrn na konci; s přepínačem -Json totéž strojově, s -OutFile do souboru. Přidáte-li k němu -Markdown, vznikne .md se souhrnnou tabulkou a nálezy po úrovních – tělo sekcí zůstává v blocích kódu, protože jde o zarovnaná data, ne o věty. Report je ve výchozím stavu anglicky, s -Lang cs česky; každý nález i doporučení nese stabilní Id (například protocols.deprecated-server), které na jazyce nezávisí – monitoring ať porovnává Id a úroveň, ne text. |
Úrovně nálezů a návratový kód
| Úroveň | Kdy ji skript použije | Kód |
|---|---|---|
| CRIT | Prolomená kryptografie, kterou stroj v této konfiguraci opravdu vyjedná. | 2 |
| WARN | Něco k nápravě: vyřazený protokol, slabší suita nad silnější, ignorované položky seznamu. | 1 |
| INFO | Stav, který stojí za vědomí, ale sám o sobě defekt není – nebo nález, u kterého platí podmínka, již skript z registru neověří. | 0 |
| Doporučení | Co jde přidat. Není to defekt, proto má vlastní sekci vedle nálezů. | nemění |
Proč skript hodnotí právě takto
Rozhodnutí, která z reportu nejsou vidět, ale mění, co v něm najdete. Pro použití skriptu je číst nemusíte – hodí se, když se s nějakým nálezem nebo naopak s jeho nepřítomností potřebujete přít.
Protokoly se hodnotí v obou rolích – a zapnutý protokol bez suity je také nález
Serverová strana nabízí zastaralý protokol komukoli na síti, takže je přísnější; klientská ho jen nabídne
protistraně, kterou si stroj vybral sám, a jde tedy o stupeň níž – SSL 2.0/3.0 je na serveru
CRIT a na klientu WARN,
TLS 1.0/1.1 WARN a INFO.
Chybějící moderní protokol je ale stejně vážný v obou: vypnuté TLS 1.2
i 1.3 na klientské straně znamená, že se odsud nenaváže odchozí
spojení. Na pracovní stanici rozhoduje právě tato polovina – serverová tam neposlouchá nic.
Protokolová a suitová část se navíc porovnávají navzájem. Seznam ve
Functions je úplný, takže zapnutý protokol, pro který v něm není
ani jedna vyjednatelná suita, je zapnutý jen v tabulce protokolů – na síti na něm Schannel nedomluví nic.
Suity, které potřebují opt-in aplikace, se za vyjednatelné nepočítají; jinak by
TLS_RSA_WITH_NULL_SHA „pokryla“ všechny staré protokoly naráz,
což je přesně ten stav, kvůli kterému kontrola vznikla. U vyřazených protokolů je to
INFO (zbytek po předchůdci, ne expozice), u TLS 1.2
WARN – tam se nepřipojí klient, který neumí TLS 1.3.
Pořadí suit: dvě kontroly, každá zvlášť pro TLS 1.3 a pro TLS 1.2
Pořadí se hodnotí jen tam, kde nějaký Functions existuje – bez něj
platí výchozí pořadí OS a není co soudit. Kontroly jsou dvě: slabší suita nad silnější
a HTTP/2-nekompatibilní
TLS 1.2 suita v čele TLS 1.2 části (RFC 9113, příloha A – jen PFS + AEAD). Obojí je otázka výběru
ze společně podporovaných suit a v každé roli znamená něco jiného. V roli
serveru pořadí přímo rozhoduje: Schannel vybere vždy nejvýše prioritní suitu, kterou protistrana
také umí, takže slabší nebo HTTP/2-nekompatibilní suitu dostane ten, kdo ji umí, přesně když je nastavená
výš než ta lepší. V roli klienta stejné pořadí jen určuje
preferenci, se kterou tento stroj suity nabídne – o výsledku rozhoduje server na druhé straně.
Obě kontroly běží zvlášť pro TLS 1.3 a zvlášť pro TLS 1.2 suity, protože verze protokolu
se vyjednává dřív a nezávisle na pořadí ve Functions – klient
s TLS 1.3 dostane TLS 1.3 suitu, ať je v seznamu kdekoli, a klient bez TLS 1.3 na ni nedosáhne vůbec.
Má to dva důsledky, které jdou proti intuici: TLS 1.2 suita nad TLS 1.3 suitou není chyba pořadí
(ty dvě se v jednom handshaku nikdy nepotkají), zatímco CBC suita v čele TLS 1.2 části je nález
i tehdy, když jsou nad ní TLS 1.3 suity – klient, který TLS 1.3 neumí, dostane právě ji.
Dvě věci, které jako chyba pořadí vypadají a záměrně se nehodnotí: AES-128 nad AES-256 (Mozilla dává 128 první schválně) a RSA nad ECDSA (závisí na certifikátu navázaném na službu, ten skript nevidí).
Vedle pořadí umí skript i co doplnit – nejčastější nález této poloviny je hardeningová GPO
starší než TLS 1.3: protokol je zapnutý, jenže seznam ve Functions
je úplný – co v něm není, se nepoužije – takže TLS 1.3 nemá čím vyjednávat.
Závažnost: vyjedná se ta suita sama od sebe – a kdo ji do pořadí dal?
Dvě rodiny suit Schannel nabídne jen aplikaci, která si o ně řekne: PSK přes
SCH_USE_PRESHAREDKEY_ONLY a NULL suity přes
dwMinimumCipherStrength = -1 (MS Learn je ve výchozím pořadí uvádí
přímo s poznámkou „Only used when application explicitly requests“ a
SCH_USE_STRONG_CRYPTO je odfiltruje). Bez tohoto rozlišení by stroj
s nedotčenými Windows 11 skončil na CRIT kvůli
TLS_PSK_WITH_NULL_SHA384 a oběma
TLS_RSA_WITH_NULL_* ve výchozím pořadí – tedy na alarmu, se kterým
nejde nic dělat, protože odebrat je znamená zmrazit celé Functions.
Snížení úrovně se proto váže na to, kdo tu suitu do pořadí dal, ne na opt-in samotný.
A tuto otázku zodpoví jen policy klíč: ten začíná prázdný a zapisuje se celý najednou
(GPO, MDM, generátor v sekci 12), takže každá položka v něm je něčí volba. Lokální klíč
…\Cryptography\Configuration\Local\SSL\00010002 je naopak
úložiště CNG a výchozí pořadí OS v něm leží také – MS na něj posílá diagnostiku „jaké suity
ten stroj má“ a Azure Arc do něj nechává suitu přidat do seznamu, tedy do už existujícího. Jeho
existence proto nedokazuje volbu, nanejvýš to, že z něj nikdo nic neubral (CNG cmdlety umí jen odebírat).
Rozdíl je vidět na téže suitě: TLS_RSA_WITH_NULL_SHA256 ve výchozím
pořadí je WARN, tatáž suita dopsaná do GPO je
CRIT. A rodina, která opt-in nepotřebuje, neklesá vůbec – proto
nedotčený Server 2022 na CRIT končí, kvůli
TLS_RSA_WITH_3DES_EDE_CBC_SHA ve svém výchozím pořadí.
Nález ale nikdy nezmizí a podmínku vždycky pojmenuje. Opt-in není nic, co by šlo vyjednat po síti – je to lokální volba aplikace při získávání credentialu, takže ho protistrana nezapne. Riziko je lokální: vývojářský kód, který se dostal do produkce, nebo SDK dodavatele. A právě to skript z registru nevidí. Neověřená podmínka se proto napíše do textu nálezu, nepřejde se: pokud taková aplikace běží, jde u NULL suity opravdu o nešifrované spojení a nález platí v plné váze.
Pořadí se naproti tomu soudí u každého existujícího seznamu, i toho lokálního: ruční úprava lokálního klíče je dokumentovaný postup a vázat hodnocení pořadí na policy klíč by ho na takovém stroji vyplo. Jsou to dvě různé otázky – kdo seznam vybral a je vůbec co hodnotit.
Minimální délka DH klíče má vlastní sekci – a výchozí hodnoty se liší podle role
Podklíč SCHANNEL\KeyExchangeAlgorithms\Diffie-Hellman nenese
Enabled, takže do smyčky nad legacy klíči nespadne a bez vlastní
sekce by po něm v reportu nezůstal řádek. Přitom je pod minimem právě jedna z jeho výchozích hodnot:
ServerMinKeyBitLength je od Windows 10 / Serveru 2016
2048 (advisory 3174644), ale ClientMinKeyBitLength
je 1024 bez ohledu na verzi – a RFC 9325 §4.5 žádá „at least 2048 bits“ jako
REQUIRED.
Výsledek řídí dvě nezávislé osy – stejná dvojice jako u závažnosti suit:
kdo hodnotu nastavil (to je závažnost) a uplatní se teď (to je expozice, tedy jestli je
v aktivním pořadí nějaká TLS_DHE_* suita).
| Hodnota pod 2048 | DHE suita v pořadí | Bez DHE suity |
|---|---|---|
| Někdo ji zapsal | WARN – uplatní se, přepsat na 2048 je jednořádková úprava. | INFO – platí na papíře, ne na síti. Uplatní se ve chvíli, kdy se DHE do pořadí dostane. |
| Nenastavená (výchozí stav Windows) | Doporučení – nezvedá návratový kód komukoli, kdo skript pouští z monitoringu. | Mlčí – rada, kterou by dostal každý stroj při každém běhu, je přesně ten šum, kvůli kterému sekce doporučení vznikla. |
Zapsaná hodnota nižší než výchozí hodnota daného Windows se navíc pojmenuje jako oslabení proti tomu, co OS dělá sám – bez té věty vypadá zápis jako potvrzení výchozího stavu.
Víc než 2048 se nedoporučuje záměrně: DHE je záloha pro klienty bez eliptických křivek a právě ti na delším
modulu spíš spadnou – kdo chce 128 bitů, má sáhnout po ECDHE, ne po větším modulu. RFC 9325 ostatně
doporučuje TLS_DHE_* nevyjednávat vůbec.
Legacy per-algoritmus klíče: report hlásí rozpor, ale závažnost na ně neváže
Když Ciphers\NULL nebo
Ciphers\RC4 128/128 algoritmus vypíná, ale tatáž rodina je pořád
v aktivním pořadí suit, řekne to skript jedním INFO. Závažnost tím
nesnižuje – MS dnes u AD FS uvádí, že řízení ciphers přes registr „isn't supported“, a odkazuje na
pořadí cipher suit, takže na tento klíč nejde vázat úroveň nálezu. Bez toho ale jeden report na jedné
stránce tvrdil obojí naráz a nic ty dva řádky nespojovalo.
Totéž platí pro výměnu klíče, a tam na tom záleží nejvíc:
KeyExchangeAlgorithms\ECDH vypnutá proti dvanácti
TLS_ECDHE_* suitám v pořadí je stroj, který nejspíš vyjedná už jen
statickou RSA. WARN o tom říká, že klíč přebíjí výběr suit;
INFO vyjmenuje, kterých suit se to týká. Jsou to dvě různé věty, ne
dvakrát táž.
Opačný směr – algoritmus někdo výslovně zapnul – se hlásí jen u prolomených šifer
(NULL, RC4,
Triple DES) a jen tehdy, když v aktivním pořadí žádná taková suita
není. Functions je úplný seznam, takže zapnutý algoritmus sám o sobě
žádnou suitu nevrátí do hry – zbývá případ „někdo to zapnul a nic to nepoužívá“, tedy zbytek po starší
konfiguraci, který se dá smazat. Když ta suita v pořadí je, mluví o ní nález u cipher suit a druhý
řádek by opakoval totéž. Plošně se to ozvat nemůže: na nedotčeném stroji tyto podklíče neexistují.
Hashes\MD5 ani Hashes\SHA
mezi ně nepatří – MS sám u Hashes odkazuje na pořadí cipher suit a tam je to pokryté:
_MD5 je CRIT,
_CBC_SHA WARN.
Doporučení berou v potaz verzi OS – a u PQC rozhoduje revize, ne major build
Minimální sada suit se řídí buildem, takže TLS 1.3 se nedoporučí Serveru 2019, který ho neumí. U PQC
hybridů rozhoduje revize: tentýž build 26100 bez revize 8514 skupiny nezná a na Windows
Serveru zatím nejsou obecně dostupné (GA). Skript proto vypisuje Build : 26200.8514
včetně UBR.
Čísla 8514 a 8524 odpovídají na dvě různé otázky a pletou se: 8514 je minimum, které uvádí MS Learn pro to, aby build skupiny znal – a přesně na to se audit ptá. 26100.8524 z KB5089573 je až GA build, tedy odpověď na „je to obecně dostupné“, kterou řeší . Kdyby se audit ptal na GA, odpověděl by „nezná“ i strojům z release preview, které skupiny mají.
SCHANNEL\Hashes – ten je o MAC v cipher suitě – ale samostatná politika
ověřování řetězce v
HKLM\SOFTWARE\Microsoft\Cryptography\OID\EncodingType 0\CertDllCreateCertificateChainEngine\Config:
hodnoty WeakMd5ThirdPartyFlags,
WeakSha1ThirdPartyFlags,
WeakRsaAllMinBitLength a další ve tvaru
Weak<Alg><All|ThirdParty><Flags|MinBitLength|AfterTime>.
Vypíšete je příkazem certutil -getreg chain, výchozí chování OS pak
certutil -getreg chain\default. Je to
jiná vrstva než vyjednávání spojení – rozhoduje o tom, co se ověří, ne o tom, co se domluví –
proto ji tento skript nečte. Na hardenovaném stroji ale stojí za samostatnou kontrolu: silné suity a slabě
podepsaný certifikát jsou dva nezávislé problémy.
testssl.sh, sslscan, nmap --script ssl-enum-ciphers.
What the script checks
The report sections follow this order. Across all of them one thing applies that a one-liner over the registry cannot do: the script distinguishes “key not set” from “disabled” – a missing key means the OS default state, which is the most common misreading of the whole Schannel registry.
| Report section | What you find out in it |
|---|---|
| System | The Windows version from CurrentBuildNumber and DisplayVersion (ProductName on Windows 11 reports “Windows 10”; the script corrects it and says it did) and whether FIPS mode is enabled. |
| Protocols | SSL 2.0 to TLS 1.3, separately in the server role and in the client role. It also recognizes the value 0xFFFFFFFF and says that it works but does not match the documentation. |
| Cipher suite order | Compares the configured Functions against what the OS really applied – i.e. it uncovers silently ignored entries that shift the priority of the rest. It rates each suite and checks their order. |
| Legacy keys | The per-algorithm keys Ciphers\, Hashes\ and KeyExchangeAlgorithms\ – and their conflict with the active suite order. |
| DHE key length | ServerMinKeyBitLength and ClientMinKeyBitLength, whose default values differ by role. |
| .NET Framework | SystemDefaultTlsVersions and SchUseStrongCrypto in all four keys the generator can write. |
| Curves and PQC hybrids | A custom EccCurves order from the policy and the local key against Get-TlsEccCurve. The same comparison uncovers a silently dropped x25519 and a PQC hybrid set in a GPO that the OS did not apply (an older build, Windows Server, or FIPS mode). |
| Findings · Recommendations | A summary at the end; with the -Json switch the same in machine form, with -OutFile into a file. Add -Markdown to it and you get an .md with a summary table and findings by level – the body of the sections stays in code blocks, because it is aligned data, not sentences. The report is in English by default and in Czech with -Lang cs; every finding and recommendation carries a stable Id (for example protocols.deprecated-server) that does not depend on the language – let monitoring compare the Id and the level, not the text. |
Finding levels and exit code
| Level | When the script uses it | Code |
|---|---|---|
| CRIT | Broken cryptography that the machine really negotiates in this configuration. | 2 |
| WARN | Something to fix: a deprecated protocol, a weaker suite above a stronger one, ignored list entries. | 1 |
| INFO | A state worth knowing about that is not a defect by itself – or a finding with a condition the script cannot verify from the registry. | 0 |
| Recommendation | What can be added. It is not a defect, which is why it has its own section next to the findings. | no change |
Why the script rates it this way
Decisions that are not visible in the report but change what you find in it. You do not need to read them to use the script – they help when you need to argue with a finding, or with its absence.
Protocols are rated in both roles – and an enabled protocol without a suite is a finding too
The server side offers a deprecated protocol to anyone on the network, so it is stricter; the client side only offers it
to a peer the machine chose itself, so it is one level lower – SSL 2.0/3.0 is
CRIT on the server and WARN on the client,
TLS 1.0/1.1 WARN and INFO.
A missing modern protocol is equally serious in both, though: TLS 1.2
and 1.3 disabled on the client side means no outgoing
connection can be established from here. On a workstation it is exactly this half that decides – the server half listens to nothing there.
The protocol part and the suite part are also compared with each other. The list in
Functions is complete, so an enabled protocol for which it contains
not a single negotiable suite is enabled only in the protocol table – on the network Schannel negotiates nothing on it.
Suites that need an application opt-in do not count as negotiable; otherwise
TLS_RSA_WITH_NULL_SHA would “cover” all old protocols at once,
which is exactly the state the check was created for. For deprecated protocols it is
INFO (a leftover from a predecessor, not exposure), for TLS 1.2
WARN – there a client that cannot do TLS 1.3 does not connect.
Suite order: two checks, each separately for TLS 1.3 and for TLS 1.2
The order is rated only where some Functions exists – without it
the OS default order applies and there is nothing to judge. There are two checks: a weaker suite above a stronger one
and an HTTP/2-incompatible
TLS 1.2 suite at the head of the TLS 1.2 part (RFC 9113, appendix A – PFS + AEAD only). Both are a question of choosing
from the suites both sides support, and they mean something different in each role. In the
server role the order decides directly: Schannel always picks the highest-priority suite the peer
also supports, so the weaker or HTTP/2-incompatible suite goes to whoever supports it, exactly when it is set
above the better one. In the client role the same order only sets the
preference with which this machine offers suites – the server on the other side decides the result.
Both checks run separately for TLS 1.3 and for TLS 1.2 suites, because the protocol version
is negotiated first and independently of the order in Functions – a client
with TLS 1.3 gets a TLS 1.3 suite wherever it is in the list, and a client without TLS 1.3 cannot reach it at all.
That has two counter-intuitive consequences: a TLS 1.2 suite above a TLS 1.3 suite is not an ordering mistake
(the two never meet in one handshake), whereas a CBC suite at the head of the TLS 1.2 part is a finding
even when TLS 1.3 suites are above it – a client that cannot do TLS 1.3 gets exactly that one.
Two things that look like an ordering mistake and are deliberately not rated: AES-128 above AES-256 (Mozilla puts 128 first on purpose) and RSA above ECDSA (it depends on the certificate bound to the service, which the script does not see).
Besides the order, the script can also tell what to add – the most common finding of this half is a hardening GPO
older than TLS 1.3: the protocol is enabled, but the list in Functions
is complete – what is not in it is not used – so TLS 1.3 has nothing to negotiate with.
Severity: is the suite negotiated by itself – and who put it in the order?
Schannel offers two families of suites only to an application that asks for them: PSK through
SCH_USE_PRESHAREDKEY_ONLY and NULL suites through
dwMinimumCipherStrength = -1 (MS Learn lists them in the default order
directly with the note “Only used when application explicitly requests”, and
SCH_USE_STRONG_CRYPTO filters them out). Without this distinction a machine
with untouched Windows 11 would end up at CRIT because of
TLS_PSK_WITH_NULL_SHA384 and both
TLS_RSA_WITH_NULL_* in the default order – i.e. at an alarm nothing can be
done about, because removing them means freezing the whole Functions.
The level reduction is therefore tied to who put the suite in the order, not to the opt-in itself.
And only the policy key answers that question: it starts empty and is written as a whole
(GPO, MDM, the generator in section 12), so every entry in it is someone's choice. The local key
…\Cryptography\Configuration\Local\SSL\00010002, on the other hand, is
CNG storage and the OS default order lives there too – MS points diagnostics of “which suites
the machine has” at it, and Azure Arc lets you add a suite to the list there, i.e. to an already existing one. Its
existence therefore proves no choice, at most that nobody removed anything from it (the CNG cmdlets can only remove).
The difference shows on the same suite: TLS_RSA_WITH_NULL_SHA256 in the default
order is WARN, the same suite written into a GPO is
CRIT. And a family that needs no opt-in does not drop at all – which is why
an untouched Server 2022 ends at CRIT, because of
TLS_RSA_WITH_3DES_EDE_CBC_SHA in its default order.
But the finding never disappears and always names the condition. An opt-in is nothing that could be negotiated over the network – it is a local choice of the application when acquiring a credential, so the peer cannot turn it on. The risk is local: developer code that made it into production, or a vendor SDK. And exactly that the script cannot see from the registry. An unverified condition is therefore written into the finding text, not waved away: if such an application runs, a NULL suite really means an unencrypted connection and the finding applies at full weight.
The order, by contrast, is judged for every existing list, the local one included: editing the local key by hand is a documented procedure, and tying the order rating to the policy key would turn it off on such a machine. These are two different questions – who chose the list and is there anything to rate at all.
The minimum DH key length has its own section – and the default values differ by role
The subkey SCHANNEL\KeyExchangeAlgorithms\Diffie-Hellman carries no
Enabled, so it does not fall into the loop over legacy keys, and without its own
section it would leave no line in the report. Yet exactly one of its default values is below the minimum:
ServerMinKeyBitLength is 2048 from Windows 10 / Server 2016
(advisory 3174644), but ClientMinKeyBitLength
is 1024 regardless of version – and RFC 9325 §4.5 requires “at least 2048 bits” as
REQUIRED.
The result is governed by two independent axes – the same pair as for suite severity:
who set the value (that is severity) and does it apply now (that is exposure, i.e. whether there is
any TLS_DHE_* suite in the active order).
| Value below 2048 | DHE suite in the order | No DHE suite |
|---|---|---|
| Someone wrote it | WARN – it applies; rewriting it to 2048 is a one-line change. | INFO – it applies on paper, not on the network. It takes effect the moment DHE gets into the order. |
| Not set (Windows default state) | Recommendation – it does not raise the exit code for anyone running the script from monitoring. | Silent – advice every machine would get on every run is exactly the noise the recommendations section was created to avoid. |
A written value lower than the default of the given Windows is additionally named as a weakening compared with what the OS does by itself – without that sentence the write looks like a confirmation of the default state.
More than 2048 is deliberately not recommended: DHE is a fallback for clients without elliptic curves, and exactly those
are more likely to fail on a longer modulus – whoever wants 128 bits should reach for ECDHE, not a larger modulus. RFC 9325, after all,
recommends not negotiating TLS_DHE_* at all.
Legacy per-algorithm keys: the report flags the conflict but does not tie severity to them
When Ciphers\NULL or
Ciphers\RC4 128/128 disables an algorithm but the same family is still
in the active suite order, the script says so with one INFO. It does
not lower severity – for AD FS, MS states today that controlling ciphers through the registry “isn't supported” and points to
the cipher suite order, so the finding level cannot be tied to this key. Without it, though, one report on one
page claimed both at once and nothing connected the two lines.
The same applies to key exchange, and there it matters most:
KeyExchangeAlgorithms\ECDH disabled against twelve
TLS_ECDHE_* suites in the order is a machine that probably negotiates only
static RSA. A WARN says that the key overrides the suite choice;
an INFO lists which suites are affected. They are two different sentences, not
the same one twice.
The opposite direction – someone explicitly enabled an algorithm – is reported only for broken ciphers
(NULL, RC4,
Triple DES) and only when there is no such suite in the active order.
Functions is a complete list, so an enabled algorithm by itself
brings no suite back into play – what remains is the case “someone enabled it and nothing uses it”, i.e. a leftover of an older
configuration that can be deleted. When the suite is in the order, the cipher suite finding speaks about it and a second
line would repeat the same thing. It cannot fire across the board: on an untouched machine these subkeys do not exist.
Neither Hashes\MD5 nor Hashes\SHA
belong among them – for Hashes MS itself points to the cipher suite order, and that is covered there:
_MD5 is CRIT,
_CBC_SHA WARN.
Recommendations take the OS version into account – and for PQC the revision decides, not the major build
The minimum suite set follows the build, so TLS 1.3 is not recommended to Server 2019, which cannot do it. For PQC
hybrids the revision decides: the same build 26100 without revision 8514 does not know the groups, and on Windows
Server they are not GA yet. That is why the script prints Build : 26200.8514
including UBR.
The numbers 8514 and 8524 answer two different questions and get mixed up: 8514 is the minimum MS Learn states for a build to know the groups – and that is exactly what the audit asks. 26100.8524 from KB5089573 is the GA build, i.e. the answer to “is it generally available”, which deals with. If the audit asked about GA, it would answer “does not know” even for release preview machines that have the groups.
SCHANNEL\Hashes key – that is about the MAC in a cipher suite – but by a separate chain
validation policy in
HKLM\SOFTWARE\Microsoft\Cryptography\OID\EncodingType 0\CertDllCreateCertificateChainEngine\Config:
the values WeakMd5ThirdPartyFlags,
WeakSha1ThirdPartyFlags,
WeakRsaAllMinBitLength and others of the form
Weak<Alg><All|ThirdParty><Flags|MinBitLength|AfterTime>.
You list them with certutil -getreg chain, and the OS default behavior with
certutil -getreg chain\default. It is
a different layer from connection negotiation – it decides what gets validated, not what gets agreed –
which is why this script does not read it. On a hardened machine it deserves a separate check, though: strong suites and a weakly
signed certificate are two independent problems.
Vyberete platformu, cílovou generaci systému a profil – nástroj z toho složí konfiguraci a než ji nabídne, zkontroluje, že kombinace vůbec dává smysl (protokol bez použitelné suity, suita bez protokolu, suita, kterou daná platforma nezná).
You choose the platform, the target system generation and the profile – the tool builds a configuration from them and, before it offers it, checks that the combination makes sense at all (a protocol without a usable suite, a suite without a protocol, a suite the platform does not know).Cílová platforma
Ciphers\, Hashes\ a
KeyExchangeAlgorithms\, kterými se konfigurují starší systémy,
negeneruje. Co z toho plyne, rozebírají
.
Ciphers\, Hashes\ and
KeyExchangeAlgorithms\ used to configure older systems.
What follows from that is covered by the
.
Cílový systém
Profil
Doplňky pro .NET Framework
SystemDefaultTlsVersions=1
předá rozhodnutí systému, SchUseStrongCrypto=1 zapne příznak
SCH_USE_STRONG_CRYPTO, kterým Schannel odfiltruje známé slabé
algoritmy. Bez nich může aplikace nad starším target frameworkem chodit na TLS 1.0, i když máte registr
Schannelu nastavený správně.
Dvě omezení, která je potřeba vzít v potaz: obě hodnoty ovlivňují jen klientská (odchozí) spojení aplikace, takže hardening serveru nenahrazují – ten dělá zbytek této konfigurace. A platí pro všechny .NET aplikace na stroji, ne jen pro tu vaši. Pro aplikace cílící na .NET Framework 4.7+ jsou obě hodnoty už výchozí; smysl mají hlavně tam, kde běží něco staršího. Klíče
v2.0.50727 pokrývají .NET 3.5, WOW6432Node
32bitové aplikace na 64bitových Windows – proto všechny čtyři.
SystemDefaultTlsVersions=1
hands the decision to the system, SchUseStrongCrypto=1 turns on the
SCH_USE_STRONG_CRYPTO flag, with which Schannel filters out known weak
algorithms. Without them an application on an older target framework can end up on TLS 1.0 even when the Schannel
registry is set correctly.
Two limitations to take into account: both values affect only the client (outgoing) connections of an application, so they do not replace server hardening – the rest of this configuration does that. And they apply to all .NET applications on the machine, not just yours. For applications targeting .NET Framework 4.7+ both values are already the default; they matter mainly where something older runs. The
v2.0.50727 keys cover .NET 3.5, WOW6432Node
covers 32-bit applications on 64-bit Windows – hence all four.
Post-quantum Supported Groups
Výsledná konfigurace
Náhled:
Proč generátor zapisuje právě takto
Rozhodnutí za výstupem pro Windows. Ke spuštění je číst nemusíte – hodí se, když se někdo ptá, proč je
v jednom .reg souboru vidět dvakrát jiná větev registru, nebo proč
v něm není hodnota, na kterou je zvyklý z hardeningové baseline.
Dva způsoby konfigurace Schannelu – generátor umí jen ten novější
Windows Schannel se konfiguruje dvěma způsoby, které se v praxi mísí podle stáří systému:
| Přístup | Kde | Kdy |
|---|---|---|
| Legacy (per-algoritmus) | Jednotlivé klíče ...SCHANNEL\Ciphers\, \Hashes\, \KeyExchangeAlgorithms\ – enable/disable po jednotlivých algoritmech, žádné řazení preferencí. | Server 2012 R2, Windows 7/8.1 a starší. |
| Moderní (řetězec + protokoly) | HKLM\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\SecurityProviders\SCHANNEL\Protocols\<verze>\{Client,Server}\Enabled pro zapnutí/vypnutí verze protokolu, a HKLM\SOFTWARE\Policies\Microsoft\Cryptography\Configuration\SSL\00010002\Functions jako jeden seřazený řetězec cipher suite (ekvivalent Get/Enable/Disable-TlsCipherSuite). | Server 2016/2019/2022/2025, Windows 10 1607+ / 11. |
Proč se zapisuje do dvou různých větví registru
HKLM\SYSTEM\…\SCHANNEL\Protocols\, pořadí cipher suit do
HKLM\SOFTWARE\Policies\Microsoft\…\SSL\00010002. Není to
nedůslednost – každá polovina je na svém jediném dokumentovaném místě.
Pro zapnutí a vypnutí verze protokolu žádná zásada skupiny neexistuje: uzel Network → SSL Configuration Settings obsahuje jen SSL Cipher Suite Order a ECC Curve Order, takže registr je jediná cesta. U pořadí suit je to obráceně – klíč pod
Policies je úložiště té zásady, Microsoft nastavování suit
směruje přes GPO, MDM nebo PowerShell a ruční úpravu lokálního klíče
(…\Cryptography\Configuration\Local\SSL\00010002) mimo tyto
nástroje výslovně označuje za nepodporovanou: ten drží výchozí pořadí OS a servisní aktualizace ho může
přepsat. Cmdlety PowerShellu do něj zapisují také, ale jako podporovaná cesta.
Praktický důsledek: hodnota pod
Policies je přesně ta, kterou na
doménovém stroji přepíše policy refresh, pokud tutéž zásadu řídí GPO – proto skript na konci připomíná
dvoukrokové ověření. Audit v
naopak čte oba klíče, protože cmdlety Enable-TlsCipherSuite
a Enable-TlsEccCurve zapisují do toho lokálního.
Seznam suit má limit 1023 znaků
Functions
i pro pole SSL Cipher Suites v GPO – Microsoft ho uvádí na obou místech. Nejdelší seznam, který tento
generátor umí vydat, má 916 znaků (Custom se vším zaškrtnutým), takže se do limitu vejde;
hlídá to i selftest, protože rezerva jsou zhruba dvě jména suit a katalog roste.
Enabled = 1, nebo 0xFFFFFFFF?
0xFFFFFFFF pochází z hardeningových baseline a starších návodů a rozšířila
se jejich kopírováním; aktuální dokumentace Microsoftu ale uvádí výhradně 0 nebo 1.
Přesněji: stránka o nastavení registru TLS dokumentuje jen Enabled
(DisabledByDefault už nezmiňuje vůbec) a obě hodnoty jako 0 nebo 1
popisuje dnes jen stránka o TLS v .NET Frameworku.
Generátor proto zapisuje 1: chová se identicky a je to tvar, který
Microsoft dokumentuje. Compliance baseline se v tom ale neshodují mezi sebou – DISA STIG
požaduje Enabled = 1 a DisabledByDefault = 0,
kdežto CIS benchmarky pro IIS předepisují 0xFFFFFFFF. Sken, který porovnává
literál, tedy jednu z těch dvou hodnot označí za odchylku vždycky; kterou, záleží na tom, jakou baseline používáte.
Obě hodnoty zapisuje explicitně (ne jen mazáním klíče), aby výsledný stav nezávisel na tom,
co na stroji nastavil někdo před vámi.
Why the generator writes it this way
The decisions behind the Windows output. You do not need to read them to run it – they help when someone asks why
one .reg file shows two different registry branches, or why
it lacks a value they are used to from a hardening baseline.
Two ways to configure Schannel – the generator does only the newer one
Windows Schannel is configured in two ways, which mix in practice depending on the age of the system:
| Approach | Where | When |
|---|---|---|
| Legacy (per algorithm) | Individual keys ...SCHANNEL\Ciphers\, \Hashes\, \KeyExchangeAlgorithms\ – enable/disable per algorithm, no preference ordering. | Server 2012 R2, Windows 7/8.1 and older. |
| Modern (string + protocols) | HKLM\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\SecurityProviders\SCHANNEL\Protocols\<version>\{Client,Server}\Enabled to enable/disable a protocol version, and HKLM\SOFTWARE\Policies\Microsoft\Cryptography\Configuration\SSL\00010002\Functions as one ordered cipher suite string (the equivalent of Get/Enable/Disable-TlsCipherSuite). | Server 2016/2019/2022/2025, Windows 10 1607+ / 11. |
Why it writes into two different registry branches
HKLM\SYSTEM\…\SCHANNEL\Protocols\, the cipher suite order to
HKLM\SOFTWARE\Policies\Microsoft\…\SSL\00010002. That is not
inconsistency – each half is in its only documented place.
For enabling and disabling a protocol version no group policy exists: the node Network → SSL Configuration Settings contains only SSL Cipher Suite Order and ECC Curve Order, so the registry is the only way. For the suite order it is the other way round – the key under
Policies is the storage of that policy, Microsoft directs setting suites
through GPO, MDM or PowerShell and explicitly calls hand-editing the local key
(…\Cryptography\Configuration\Local\SSL\00010002) outside these
tools unsupported: it holds the OS default order and a servicing update can
overwrite it. The PowerShell cmdlets write there too, but as the supported path.
The practical consequence: the value under
Policies is exactly the one a
policy refresh overwrites on a domain machine if a GPO controls the same policy – which is why the script reminds you of the
two-step verification at the end. The audit in ,
on the other hand, reads both keys, because the cmdlets Enable-TlsCipherSuite
and Enable-TlsEccCurve write into the local one.
The suite list has a limit of 1023 characters
Functions value
and to the SSL Cipher Suites field in the GPO – Microsoft states it in both places. The longest list this
generator can produce has 916 characters (Custom with everything ticked), so it fits within the limit;
the selftest guards it too, because the margin is about two suite names and the catalog grows.
Enabled = 1, or 0xFFFFFFFF?
0xFFFFFFFF comes from hardening baselines and older guides and spread
by being copied; current Microsoft documentation, however, states only 0 or 1.
More precisely: the TLS registry settings page documents only Enabled
(it no longer mentions DisabledByDefault at all), and today only the page on TLS in .NET Framework
describes both values as 0 or 1.
The generator therefore writes 1: it behaves identically and it is the form
Microsoft documents. Compliance baselines, however, do not agree with each other – DISA STIG
requires Enabled = 1 and DisabledByDefault = 0,
whereas the CIS benchmarks for IIS prescribe 0xFFFFFFFF. A scan comparing the
literal therefore always flags one of the two values as a deviation; which one depends on the baseline you use.
It writes both values explicitly (not just by deleting the key), so that the resulting state does not depend on
what someone set on the machine before you.
NIST SP 800-52r2 – Guidelines for TLS · FIPS 203 – ML-KEM · FIPS 204 – ML-DSA · FIPS 205 – SLH-DSA
Mozilla SSL Configuration Generator · BSI TR-02102-2 · NSA CNSA 2.0 · SSL Labs – SSL/TLS Deployment Best Practices · IIS Crypto – FAQ
MS Learn – TLS/SSL (Schannel SSP) Technical Reference · MS Learn – Manage TLS · MS Learn – Cipher Suites in TLS/SSL · MS Learn – Enable-TlsCipherSuite · MS Learn – TLS Elliptic Curves (výchozí pořadí křivek, do Windows 10/Server 2022) · MS Learn – TLS Supported Groups (Windows 11 24H2+, PQC hybridy) · MS Learn – Enable-TlsEccCurve · MS Learn – Configure TLS ECC Curve Order (GPO) · MS Learn – Edge 131: přechod Kyber → ML-KEM (změna kódového bodu)
MS Learn – Protocols in TLS/SSL (výchozí stav verzí) · MS Learn – Cipher Suites in Windows 10 v1809 / Server 2019 · MS Learn – … Windows Server 2022 · MS Learn – … Windows Server 2025 · MS Learn – … Windows 11 v22H2 a novější (vč. PSK) · Windows 11 release information (build a UBR, GA PQC skupin) · MS Learn – Disable weak cryptographic algorithms in certificate validation (jiná vrstva: podpis certifikátu, ne suita) · MS Security Advisory 3174644 – délka DHE modulu (jediný zdroj pro
ServerMinKeyBitLength)nginx – ngx_http_ssl_module · Apache – SSLCipherSuite · OpenSSL – openssl-ciphers · OpenSSL – SSL_CTX_set_security_level (@SECLEVEL)
crypto-policies(7) – RHEL / Fedora system-wide policy · Ubuntu Server docs – OpenSSL defaults
NIST SP 800-52r2 – Guidelines for TLS · FIPS 203 – ML-KEM · FIPS 204 – ML-DSA · FIPS 205 – SLH-DSA
Mozilla SSL Configuration Generator · BSI TR-02102-2 · NSA CNSA 2.0 · SSL Labs – SSL/TLS Deployment Best Practices · IIS Crypto – FAQ
MS Learn – TLS/SSL (Schannel SSP) Technical Reference · MS Learn – Manage TLS · MS Learn – Cipher Suites in TLS/SSL · MS Learn – Enable-TlsCipherSuite · MS Learn – TLS Elliptic Curves (default curve order, up to Windows 10/Server 2022) · MS Learn – TLS Supported Groups (Windows 11 24H2+, PQC hybrids) · MS Learn – Enable-TlsEccCurve · MS Learn – Configure TLS ECC Curve Order (GPO) · MS Learn – Edge 131: Kyber → ML-KEM transition (code point change)
MS Learn – Protocols in TLS/SSL (default state of versions) · MS Learn – Cipher Suites in Windows 10 v1809 / Server 2019 · MS Learn – … Windows Server 2022 · MS Learn – … Windows Server 2025 · MS Learn – … Windows 11 v22H2 and later (incl. PSK) · Windows 11 release information (build and UBR, GA of PQC groups) · MS Learn – Disable weak cryptographic algorithms in certificate validation (a different layer: the certificate signature, not the suite) · MS Security Advisory 3174644 – DHE modulus length (the only source for
ServerMinKeyBitLength)nginx – ngx_http_ssl_module · Apache – SSLCipherSuite · OpenSSL – openssl-ciphers · OpenSSL – SSL_CTX_set_security_level (@SECLEVEL)
crypto-policies(7) – RHEL / Fedora system-wide policy · Ubuntu Server docs – OpenSSL defaults